Při listování virtuální knihovnou současných vizuálních děl vybraných na základě klíčového slova se zamýšlím, jestli lze vytvořit něco, co by nebylo něčemu podobné. Když se člověk zajímá o současné umění a využívá třeba právě možnosti serverů, které jej shromažďují a zpřístupňují, tak se rohlíkem opít nenechá. Množství autorů svou tvorbu odvíjí na základě inspiračních zdrojů, která se do té jejich více či méně obtiskne. Když ale zcela vědomě čerpají z děl jiných autorů a pak je prezentují jako zcela svou autorskou věc, fascinuje mne naivita, ve které tito „umělci“ spoléhají na úzký rozhled svého publika. Takový autor svého diváka až uráží. Nemluvím ale o reminiscencích – tedy vědomém odkazování se k něčemu konkrétnímu. Několik takových autorů, kteří si na Pinterestu našli díla, která se jim líbila, a na základě nich vytvořili ta svá, jsem poznala a překvapilo mne, s jakou samozřejmostí je byli schopni odprezentovat za vlastní. Tento přístup není ryzí autorskou tvorbou a je pouze duplikováním již vzniklého. Umělcem je člověk, který vytváří na základě zcela jiných pnutí, reaguje svým – často dlouho hledaným – jazykem na svět okolo sebe. I jeho díla mohou být podobná nějakým jiným – čím větší má člověk přehled, tím víc takových nalezne. Rozdíl je právě v přístupu. Obhájit sama v sobě vlastní podobu tvorby je daleko náročnějším procesem, než si zadat klíčové slovo na internetu a pak z něj sestavit umění. Takoví „umělci trendu“ stejně dlouho tvořit nevydrží, protože nebude princip tvorby jejich vlastním bytostným. ∞