Jsme v permanentním obklopení množstvím informací, které zaplňují naši mysl, a my jen zřídkakdy můžeme dávkovat poměr toho, co přijímat chceme, a toho, co nás zahlcuje nechtěně. Kdyby slepec dostal možnost vidět, nedovedl by si najednou poradit s množstvím vjemů, které jeho mozek skrze zrak doposud nikdy neměl možnost přijmout. Co by najednou uviděl, nedokázal by přiřadit ke konkrétním pojmům, které si doposud mohl osvojit pomocí ostatních funkčních smyslů. Nepoznal by ani nejbližší osoby, pakliže by si na ně nemohl sáhnout, jako to dělal doposud. Nabízí se otázka, jestli je současná podoba našich smyslových dispozic schopna absorbovat podobu světa, ve kterém žijeme. Narážíme na nesoulad a cítíme přetížení vším, co jako společnost zároveň vytváříme. Multitasking se stal běžnou součástí pracovního i soukromého života a prázdné a vyčerpané výrazy mladých lidí jeho důsledkem. Prázdnota jako klid mysli se zdá být v civilizované společnosti tím největším luxusem, který chce čím dál více lidí vlastnit namísto věcí. Vlastnit nehmotné – jak paradoxní. Hledáme, jak se ponořit do flow. Do stavu, kdy konáme činnost bez řízení svého vědomí. Kdy nepřemýšlíme, ale jen činíme. Kdy nepřemýšlíme. Ke klidu mysli vedou různé cesty. Od zbavování se přebytečných věcí nejen v našich domácnostech a k materiálnímu minimalismu, k osvojování nejrůznějších podob meditace, arteterapeutických technik až třeba po experimentální užívání mikrodávek psychedelik. Nejsnáze nás do flow vtáhne činnost, která nás bytostně naplňuje. A někdy to může být dokonce ještě jednodušší – stačí se projít otevřenou přírodou, nechat čerstvý vzduch prostupovat plícemi a očím dát uklidňující odstíny barev a otevřený horizont. ∞