Neukotvená doba si žádá pevné body. Rituály, jako mezníky určitých období, z naší kultury z větší části vymizely a společnost už tradičním předělům životních etap neholduje. Na občanku jsme se těšili hlavně proto, aby nám legálně nalili víno, a svatba, jako jeden z nejdůležitějších životních předělů hlavně pro svůj sociálně-psychologický aspekt, je vnímána jako archaická tradice s otázkou „a proč?“. V kontextu dnešních dnů inklinujeme k drobným rituálům v podobě činností, které pravidelně opakujeme, abychom svému životu vytvořili určité jistoty, postavili mu pilíře. Po těch velkých rituálech, které linii našeho života mění radikálně, ale netoužíme nebo se jich bojíme, protože jejich podstatu neumíme aplikovat do současného kontextu svého života. Chceme být svobodní, protože můžeme, ale zároveň stále hledáme, jak v té svobodě fungovat a co vlastně svoboda je. Rituály mají různé podoby a na nějaké z nich jsme se v říjnovém Artiklu zaměřili. Dejte si svoje každodenní presso (protože piccolo přeci neexistuje) a tak jako každý měsíc se začtěte do Artiklu. ∞