Někteří divadelní mágové ochotně zareagovali na pátrání ohledně přítomnosti rituálu a rituálů v divadelním prostoru. Co odpověď, to názor. Otázky byly dvě: Funguje ještě dnes divadlo jako rituál? A jaké divadelní rituály v divadle dodržujete?

Po pár měsících rozverného blogování nastupuju na server Prachy jako admin. Lidi o mně v diskusích píší, že jsem cenzor. Jako bloger cítím přirozenou potřebu svěřit se s čerstvými dojmy Velkého bratra. Učiním to v článku, který nazvu Zpověď cenzora.

Už neřešíš, jak se rychle dostat z jednoho konce světa na druhý. Řešíš, jak si zorganizovat ten svůj. Jak ukotvit vlastní život. Rozparcelovat ho na jednotlivý části, protože ti jich dnešní doba s úsměvem vnucuje čím dál víc. Přestáváš dodržovat jakoukoli pravidelnost čehokoli, den si organizuješ z minuty na nádech. Často už se dusíš. Všechno máš hned, sebe kdekoli za pár chvil. Už se nedokážu zastavit a jenom stát.

Klára Zahradníčková a Lucie Králíková spustily před třemi lety projekt Efemér, pod jehož hlavičkou se zabývají alternativním přístupem k práci s řezanými květinami. Jejich filosofie stojí na využívání květin z lokálních zdrojů, jako je vlastní zahrada nebo městská divočina. To vše navíc propojují s folklórem, lidovými zvyky a rituály. A právě o tom jsme si společně povídaly.

Neukotvená doba si žádá pevné body. Rituály, jako mezníky určitých období, z naší kultury z větší části vymizely a společnost už tradičním předělům životních etap neholduje.