Vydáním květnového Artiklu prostupují solitéři. Jedním z nich, kterému je toto vydání i tak trochu věnováno, je Solitér par excellence – Josef Váchal. Ten ke svému úmrčí – tedy výročí úmrtí – dostává článek i výstavu. Věřím, že bude mít radost nejen z nového slova, která sám rád vytvářel, ale i z pozornosti, kterou si zaslouží – a o kterou si ostatně i sám řekl. Nelze ale opomenout i další svébytnou postavu vyrůstající z výtvarného umění a přerůstající dobu – a to Vladimíra Boudníka. O výstavě věnované k jeho poctě se v tomto čísle také dočtete. Další solitéry už budete hledat sami. A já jim vzdávám hold. ∞