Nasnadě říci, snad se nacházíme v prožívání fikce. Žijeme v zajímavých časech – skutečně. Fikce neprostupuje pouze literaturou, u které takový obsah očekáváme, ale prostupuje i médii, kterým každodenně důvěřujeme a odvíjíme z jejich zpravodajství své jednání. Hranice reality a fikce se stírá i tam, kde bychom si měli být jisti, v jaké z těchto rovin se právě nacházíme. Tématu Fikce se příhodně věnuje vydání listopadového Artiklu. Dlouhodobě se mu věnuje i David Davies z McGillovy univerzity v Montrealu, který rozebírá text z hlediska literární teorie, literární sémantiky, ale i filozofie jazyka, estetiky a logiky. Ten říká, že literatura může být zdrojem porozumění skutečnému světu, reálným situacím. Autor chce, aby jeho čtenáři uvěřili tomu, co píše. Jeho hlavním cílem je čtenáře přimět, aby si určité věci představili. A pokud vám tento princip připomíná i práci nikoli spisovatelů fikce, ale také novinářů, nemůžu než souhlasit. Nadpis článku – titulek – má svou zkratkou sloužit k tomu, aby čtenáře upoutal. Zároveň už také odkazuje k následnému textu. Ze statistik je známo, že dnes již spousta čtenářů následný obsah nečte a končí pouze u nadpisu, na jehož základě staví svou představu o obsahu článku. Je to dáno přehlceností informacemi a nemožností koncentrovat se na všechny texty, které jsou nám dostupné. Pocit přehlcenosti způsobuje i princip nekonečného scrolování. Nikdy nedojdete k závěru, stále máte další možnost rozkliknout další text. Všimli jste si, že na princip nekonečného zobrazování článků přešel i známý český webový portál, který je pro většinu Čechů základním zdrojem informací? Nadpisy jsou konstruovány právě tak, aby vyvolaly představy o následném obsahu. Pozorněji čteme pouze ty zprávy, které jsou první v pořadí a ty níže už jen zběžně registrujeme. Pozornost postupně upadá a čtenář se soustředí pouze na titulky, z jejichž celkové skladby postaví vlastní vyznění reality, jehož předobraz je již vyprofilován. Nečíst pouhé nadpisy, kriticky vyhodnocovat následně čtený text, nepřijímat každé tvrzení jako status quo a vytvářet závěry na základě více zdrojů. Takový přístup k informacím může pomoci nepodléhat tendenci ovládnutí mysli skrze pouhé znaky v podobě písmen. Pakliže chceme fikci, čtěme ji v knihách. Pakliže chcete psát fikci, pišme ji do správného kontextu. Nesprávné nakládání s informacemi – obzvlášť v citlivé době těchto dní – je stejným proviněním, jako neříkat pravdu. Zastrašování je nejsilnější nástroj poslušnosti.