Jak vůbec vnímali pojmy jako „životní prostor“ nebo „soukromí“ inženýři, kteří vymýšleli sídliště vyrostlá na zelené louce na krajích měst? A jak formuje lidskou duši okolí, na které je dotyčný od mala zvyklý? Podle stejné fazony střižené bloky, které do absurdity dovádějí sen o kolektivním bydlení, nabízejí mnoho možností k uměleckému uchopení. Od vtipu po vážně míněnou kritiku.

Tradice a současnost
Už název „Stíny minulých utopií“ odkazuje k propojení panelových sídlišť s dobou komunismu. Šeď a uniformitu nekonečných betonových kvádrů lze zpracovat v materiál k videu, které rozpohybované panelové kvádry užívá jako rytmizačních prvků. David Možný se tímto způsobem chopil fasády bukurešťského sídliště Rahova a výsledkem je pochmurné a působivé video podbarvené podobně působící muzikou. Zajímavé, byť monotónní. Jiný druh práce s tématem lze vidět třeba u Tomáše Džadoně, který v cyklu Nová tradícia spojuje prvky lidové slovenské architektury s koncepcí paneláků a navrhuje mimo jiné dřevěný klasicky roubený obytný přívěs za auto.

Plebejský dvorek a jiné
Monumentálně až strašidelně působí 3D vizualizace Jakuba Geltnera nazvané Plebeian courtyard. Oválný megalomanský panelákový přízrak, podle popisků tvořený milionem obytných buněk, dovádí představu o kolektivním standardizovaném životním prostoru do nejzazších končin absurdity. Někdy není potřeba užívat přímo motivu bydlení – Lukáš Machalický svou expozici vytvořil z okopírovaných záznamů o tajných agentech ČS kontrarozvědky. Jiné exponáty jsou více či méně povedeným vtípkem – třeba fotky Jana Rouse na střeše paneláku.

Výstavních kusů v galerii bylo „snesitelné“ množství, a tak vás výstava nezahltí, zároveň nabídne vcelku ucelený pohled na fenomén, ve kterém někdo programově odmítá žít, někomu nic jiného nezbývá a jiný si už ani nedokáže představit jinou alternativu.

Stíny minulých utopií
GALERIE NTK
Národní technická knihovna
Praha 6 – Dejvice
Výstava probíhala v září.