V Praze se otevřela výstava věnovaná dílu a životu jedné z neprávem zapomenutých českých meziválečných umělkyň. Práce Vlasty Vostřebalové Fischerové (1898–1963) patří k nejosobitějším výtvarným projevům českého meziválečného umění a staví se do nového světla.

Její umělecký názor krystalizoval v atmosféře prodchnuté zájmem o úděl člověka ve společnosti, diskusemi o etických otázkách umění a v neposlední řadě ženskými emancipačními snahami. Její profesní i politický postoj se formoval mezi levicově smýšlejícími umělci a vliv na její práci mělo jak soudobé německé a francouzské umění, tak i program domácí Sociální skupiny.


Intimita na dně
Malířka ve svých obrazech a kresbách zachycovala s velkou dávkou fantazie a bizarní poetiky lidské odcizení a mezní situace života. V jejím díle se mísí všednodenní náměty s fantaskní poetikou a palčivou groteskností. Sociální apel mnoha jejích prací na druhé straně vyvažuje intimita, hraničící s introvertností. Na této zvnitřnělé, místy až halucinační dimenzi její práce se mimo jiné podepsal její soukromý život: krátké, avšak nešťastné manželství s literátem a překladatelem Otokarem Fischerem a následný dramatický zápas o syna.

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století se nicméně zdůrazňovalo její členství v Komunistické straně a její tvorba byla většinou účelově interpretována jako sociální kritika brojící proti kapitalistické společnosti. Tento zavádějící výklad jejího díla přetrvává dodnes. Aktuální výstava chce tuto jednostrannost revidovat.

Vše na pravou míru
Expozice je sice pojata jako retrospektiva a sleduje základní vývojovou linii autorčina díla, stejně důležité je však i její tematické členění. V jedenácti segmentech poukazuje na žánrovou rozmanitost a výtvarnou komplexnost práce Vostřebalové Fischerové. V neposlední řadě je zde poprvé zpřístupněna autorčina korespondence adresovaná Otokaru Fischerovi a mnoho dalších archivních dokumentů.

Jedním z malířčiných leitmotivů ve dvacátých letech byly levitující postavy. Jimi je inspirováno také architektonické řešení expozice. Obrazy „vznášející se“ v prostoru, opatřené texty na zádových panelech, nadto umožňují procházet výstavou jako otevřenou knihou: dívat se a číst zároveň.

Repríza stejnojmenné výstavy z Moravské galerie v Brně je obohacena o jeden z klíčových obrazů autorky, olejomalbu Melancholie (1925), a rovněž o nově nalezený a zrestaurovaný obraz Helča (1922). Kromě toho zde navíc najdete i stručný exkurz do ohlasů autorčina díla. º


Vlasta Vostřebalová Fischerová: Mezi sociálním uměním a magickým realismem
GHMP – Dům U Zlatého prstenu (Týnská 6, Praha 1)
28. 5.—14. 9.


autor: Kristýna Kočová