Ačkoliv u nás není pojem „konkrétní“ nebo „konstruktivní“ směr ve spojení s uměním příliš znám, na mezinárodní scéně je uznávanou součástí výtvarného světa, a s ním i jeho čeští umělci. Tuhle konkrétní díru ve vzdělání si teď můžete konstruktivně doplnit na výstavě Jana Kubíčka.

Malíř Jan Kubíček (1917–2013) tvořil od 60. let obrazy, které vznikaly na racionálních, geometrických základech. Postavil se tak po bok zahraničních umělců, jako byli Němec Hangen, Ital Morandini nebo Francouz Morellet. V Československu v té době hledali podobný, racionálně estetický přístup k umění především Sýkora, Malich a Demartini. Po okupaci v 70. letech, kdy už Kubíček nemohl rozvíjet své mezinárodní vztahy, zaměřil se zcela na rozšiřování a prohlubování vlastní malířské tvorby. Na počátku své konstruktivistické fáze řekl: „Zajímám se o obraz jako konkrétní plochu.“ To znamenalo, že obraz nesmí obsahovat jakýkoliv odkaz na realitu vně této plochy. Vrcholu dosáhl sérií obrazů s „dělenými kruhy“. Využitím kruhu a jeho dělení docílil nekonečných formálních variant, které společně tvořily osobitý propojený formální kánon.

Tento kánon formuloval Kubíček převážně černobíle, ačkoliv vynikal i v barevné tvorbě. Ve výsostném souladu s daným směrem barvy v jeho díle neevokují emocionalitu, ale vyzývají k chápání barvy jako konkrétního prvku celé kompozice.


Pod svícnem je největší tma
V retrospektivní výstavě umělce ale najdete samozřejmě i jeho rané dílo, které vychází z estetického vývoje 50. let. Spolu s přítelem Jiřím Balcarem a kolegou Vladimírem Boudníkem vyšel z tehdejšího „informálního“ směru, i když jeho rané laky a asambláže z dřevěných prvků dávají již tušit umělcův zájem o prokazatelné struktury.

Jeho další vývoj předznamenaly hlavně experimenty s písmeny, která nechápal sémanticky, ale jako výtvarné formy. Velkou roli ve vývoji jeho „konkrétního“ jazyka hraje písmeno „L“, jež se vzhledem ke svému tvaru tvořenému dvěma obdélníky nejlépe hodilo pro formální experimenty.

Obklopen převážně literární tvorbou, zaujímal Kubíček od samého počátku zvláštní postavení. Ze své cesty se nenechal svést ani počátečním nedostatkem zájmu, ba naopak – stále více prohluboval svůj estetický jazyk. Například v Německu je dnes uznávaným umělcem a reprezentuje tak vedle Malicha či Sýkory konstruktivně-konkrétní umění České republiky v mezinárodním měřítku.

Aktuální výstava poprvé představuje reprezentativní přehled Kubíčkova díla publiku ve vlastní zemi. Konstruktivně-konkrétní umění není v České republice tak populární, jako například v Německu, ve Švýcarsku nebo v Nizozemsku. Právě proto ale hraje toto dílo v Kubíčkově vlasti zvláštní roli. Tvoří most k mezinárodním centrům tohoto umění a zároveň dokládá jeho vysoký esteticko-kvalitativní nárok. º


Jan Kubíček: Retrospektiva
GHMP – Městská knihovna, 2. patro (Mariánské nám. 1, Praha 1)
23. 4.—10. 8.


autor: Kristýna Kočová