Dáváme prostor laureátům a laureátkám letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Proč? Protože si všímáme, jak se soutěžení v umění stává kontroverzním, vzbuzuje mnoho otázek a původní význam ocenění zcela mění svou hodnotu. Každému z účastníků 32. ročníku, které vybrala mezinárodní porota ve složení představitelek a představitelů předních mezinárodních uměleckých institucí – Ivet Ćurlinová (Kunsthalle Wien), Anna Daučíková (umělkyně a pedagožka), Charles Esche (Van Abbemuseum, Eindhoven), João Laia (Muzeum současného umění Kiasma, Helsinky) a Jan Zálešák (kurátor a pedagog), jsme proto položili tři velmi obecné, a tím pádem pro rozvedení naprosto otevřené otázky. Druhý odpovídá Jakub Jansa.




Co pro vás Cena Jindřicha Chalupeckého znamená?
Menší mindrák z vlastní práce. Třeba až mi bude padesát, tak budu méně toxická bytost (úsměv).

Proč jste se do „soutěže“ přihlásil?
Abych udělal radost rodičům.

Co je tématem vaší práce, kterou v souvislosti s CJCH vytváříte, na co skrze dílo poukazujete?
Jde mi o zvědomnění třídní příslušnosti. Příběh sociálního přeběhlíka, co se z malého záhonku vyšvihl mezi highlighty ovoce a zeleniny.