Pět žen a pět kontroverzních přístupů k tvorbě. Pět místností a pět různých úhlů pohledů na ženskost a její protiklady. Sexuální podtext, který si zahrává s naší představivostí, nás nejednou může uvést jako diváka do rozporuplných úvah a existencionálních otázek. Světové tvůrkyně nás v prostorách galerie Rudolfinum lákají do svého světa na výstavě Flaesh.

V galerijních prostorách se nám představují umělkyně Marlene Dumas, Tracey Emin, Berlinde De Bruyckere, Kiki Smith a Louise Bourgeois, které patří mezi špičky ve svém výrazovém projevu. Průběh a gradaci výstavy podmiňuje umístění tvorby každé z nich samostatně do jedné místnosti.


Každá má tak jedinou příležitost zarýt se nám pod kůži do té chvíle, než projdeme dál. Kromě samostatných děl jsou součástí expozice i videorozhovory s jednotlivými výtvarnicemi. Zdá se, že jejich zhlédnutí je pro tuto expozici jedním z nejdůležitějších prvků. V intimních rozhovorech divák získá hlubší pohled do tvorby představených žen, představ a myšlenkových pochodů, které by jinak nemusel být schopen zachytit nebo pochopit. Teprve až na konci výstavy můžeme poznat, že ač jsou tvůrkyně rozděleny nejen místnostmi, ale hlavně svými přístupy k vizuálnímu ztvárnění a interpretaci, utváří dohromady ucelený soubor současného figurálního zobrazení.

První místnost je věnována holandské malířce Marlene Dumas (* 1953). Jsou zde vystaveny akvarely ženských aktů. Ze všech stran je cítit erotický nádech, který zdůrazňují lascivní polohy znázorněných žen. Odhalené ohanbí ve spojení převážně s černoškami však tuto lascivnost uvádí do přirozenější roviny. Jelikož se autorka narodila v Kapském Městě a do Evropy se přestěhovala až v rané dospělosti, můžeme v jejím díle pozorovat hluboký politický i kulturní kontext. Díla odkazují na zkušenosti z afrického světa. Divák v nich může nalézat témata, jako je rasismus, násilí či kolonialismus.

Druhá místnost nás seznamuje s britskou Tracey Emin (* 1963), která návštěvníka zavádí, podobně jako při prohlížení deníku, do svého intimního světa. Kromě vyšívaných ženských aktů na kaliku mě zaujaly zejména malby na konci místnosti, inspirované Egonem Schielem. Teprve po bližším prohlédnutí jsem zjistila, že se jedná o vyšívané tapisérie. Je v nich tolik exprese a vnitřního boje, jako známe ze Schieleho tvorby. Všechna díla jsou výpověďmi o těžkých životních situacích, kterými si Tracey prošla a o kterých vypráví ve své video výpovědi. Díky tomu jsou emoce a exprese všudypřítomné. Tracey zde například vytvořila novou paralelu dnes již klasického díla „My Bed“ z roku 1998, které se časem začalo rozkládat. Jedná se o použitou matraci s bronzovým odlitkem větve s názvem „Dead Sea“. Co nám chce umělkyně naznačit, jakou nám ukazuje přeměnu?

Bezpohlavní hledání identity
Berlinde de Bruyckere (* 1964) z Belgie ovládá třetí místnost expozice. Stěny jsou pokryty kresbami tuší, ale dominují tu bezhlavé plastiky z vosku a epoxidu. Ačkoliv se jedná o figurální témata, plastiky vypadají bezpohlavně. Umělkyně tak hledá svou i divákovu identitu. Inspirují ji k tomu vzpomínky na válku a utrpení. Postavy působí osaměle. Jejich pokožka vypadá jako živá, možná lehce prochladlá. Jde z toho mráz po zádech. Je fascinující pozorovat tělo ze všech stran a pátrat po tom, kde končí a začíná. A je tu také motiv koně zavěšeného ve vitríně. Nebo spíš jen jeho stažená kůže v životní velikosti. Vitrína má otevřený vstup, jako bychom byli zváni dovnitř. Záleží však na nás, jestli vstoupíme.

Čtvrté místnosti vládne Kiki Smith (* 1954) z Německa. Poutá návštěvníkovu pozornost zejména velkoformátovými kresbami tuší na nepálském papíře. Jsou na nich zobrazeny figury s mnoha propracovanými detaily: nalakované třpytivé nehty, květiny rostoucí z dolních končetin či mystický had okolo postavy. Kresby nemají žádné pozadí. Tvůrkyně hledá vztah mezi mystikou a skutečností, mezi realitou a snem. Nechává diváka pohrávat si s jeho vlastní fantazií.

Otevřený konec pomyslného kruhu
Poslední část výstavy je věnována nejstarší interpretce Louise Bourgeois (* 1911, † 2010), která nikdy nerespektovala trendy. Šla vždy svou cestou a nenechala se odradit. Mimo sochařských instalací, které ji proslavily, jsou tu kresby s falickými symboly, ve kterých také dominují texty Tracey Emin. Tím se uzavírá pomyslný kruh pěti místností, pěti životů a pěti odlišných cest, které se však na konci potkají. V galerii Rudolfinum můžete až do 3. ledna zkoumat nejenom svoje vnitřní myšlenky. ∞


FLAESH
Galerie Rudolfinum (Alšovo nábřeží 12, Praha 1)
1. 10.—3. 1. • 130 / 80 Kč