Většinu novodobých soch najdeme ve městech; na náměstích či v ulicích. Přesto i dnes vznikají mnohdy monumentální díla, která jsou určená pro krajinu, krajině přímo věnovaná. Nepochybně k nim patří i významná část tvorby sochaře Radomíra Dvořáka, jehož výstavu lze nyní zhlédnout v Muzeu Vysočiny v Havlíčkově Brodě.

Expozice Dvořákových vylomenin odpovídá svému hravému názvu – nečekejte úhlednost, minimalismus nebo snad suché popisky viděného. Místnosti jsou skoro až přeplněné sochami, jejich modely, skicami, fotografiemi z průběhu tvorby a slovními hříčkami, které dávají ochutnat výtvarníkův smysl pro krásu, humor a nadsázku. Autor sám říká, že má rád, když si lidé interpretují jeho díla svobodně a podle svého. Když člověk překoná prvotní šok z přemíry vjemů, otevře se mu možnost ponořit se do výstavních prostor jako do vody plné fascinujících obyvatel. Potkáte tu dřevěné figury krásných žen, hrací kostky pro dospělé, stejně jako symbol nekonečna, který autor, v rámci svého smyslu pro vtip, přetočil nastojato.

Práce v krajině
Radomír Dvořák se narodil v roce 1959 v Havlíčkově Brodě. Zůstává věrný tomuto kraji, stále zde žije, a tak bylo téměř jen otázkou času, kdy se přes práci se dřevem dostane k místnímu kameni, lipnické žule, jejíž těžba sahá hluboko do minulosti. Část krajiny pod Lipnicí nad Sázavou (cca šestnáct kilometrů od Havlíčkova Brodu) má díky tomu pozoruhodnou podobu; tvoří jí již léta zatopené lomy obklopené lesním porostem. Radomír Dvořák tady postupně vytesal svá asi nejznámější díla; triptych Národní památník odposlechu (2005 až 2007), doplněný v roce 2013 památníkem Jaroslava Haška, nazvaným Hlava XXII. S těmito monumenty se můžete seznámit prostřednictvím dokumentace na výstavě, ale nejvíce pochopitelně působí naživo, a tak vybízí k osobní návštěvě. Jednotlivé části triptychu, Bretschneidrovo ucho, Ústa pravdy a Zlatý voči jsou přímo ve stěnách tří jednotlivých lomů pod Lipnicí. Sejdete-li ještě níž, mimo les, najdete na louce zmíněnou Hlavu XXII, na jejímž povrchu je úryvek z Dobrého vojáka Švejka v několika světových jazycích.

Má dáti, dal
Dílo Radomíra Dvořáka může přivést jak k přemýšlení o nás samých, tak k ještě většímu obdivu k moci a nádheře, která nevznikla lidskýma rukama. A právě díky neuvěřitelné pevnosti žuly může být i unikátní lidská výpověď zachována dlouhá tisíciletí. Jak řekl autor Hlavy XXII v krátké videoreportáži, kterou můžete na výstavě zhlédnout: „Kamarádi archeologové, se kterými jsem o tom debatoval, dávají soše životnost, včetně čitelnosti písma, 9 170 let, plus mínus čtrnáct dní… Takže to vypadá, že nás toto dílo přežije.“

Nezbývá než konstatovat a doufat, že nás pravděpodobně přežije i samotná příroda, ať už se k ní budeme chovat jakkoli. ∞


Dvořákovy vylomeniny
Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod (Havlíčkovo náměstí 19, Havlíčkův Brod)
27. 2.—18. 5.


text: Martina Cihlářová