Svou první výstavou o sobě dává vědět staronová galerie, která byla donedávna spojována s prostorem Filozofické fakulty v Celetné ulici. Bývalá galerie K4 se plně odpoutává od studentských aktivit na zmíněné škole a stává se nezávislou galerií, prezentující mladé progresivní umění na naší scéně. Z K4 se stává KIV.

Galerie KIV se po krátkém odmlčení objevuje v nové podobě, v nových prostorách a s novým programem. Svou činnost zahájila diskuzí o tzv. postinternetovém umění „Já bych ty postinternety zakázala“, která proběhla 28. května v Café Jedna v prostorách Veletržního paláce. Zúčastnili se loňský finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého Richard Nikl, letošní finalista Martin Kohout a teoretik Palo Fabuš. Do veřejného prostoru se tak dostala diskuze, jaká ve světovém umění běžně rezonuje již několik let. Galerie navázala touto akcí na program končící galerie Plevel, jejíž výstavní prostory v Karlin Studios také získala ve výběrovém řízení. KIV se ale neprofiluje podobnou koncepcí a její program je více určován podle skupin mladých výtvarníků, které se pohybují kolem jednotlivých zástupců galerie. Už první výstavní projekt, poměrně výrazně kontrastující s tématem zmiňované diskuze, poukazuje na šíři záběru. Můžeme tedy čekat prezentace rozsáhlejšího spektra projevů, jaké se vyskytují na naší scéně.


Schránky znaků
Výstavní činnost galerie byla zahájena projektem Tomáše Absolona a Ondřeje Báchora LUCKY STRIKE, který vznikl přímo pro tuto příležitost. Jedná se o spolupráci absolventa ateliéru malby a kresby na pražské AVU (Absolon) a studenta grafického designu a nových médií na UMPRUM (Báchor), kteří se ocitají v jakémsi vizuálním dialogu. Ten je založený na zkoumání znakových motivů, vycházejících ze symbolů užívaných korporacemi a veřejným sektorem pro vizuální komunikaci, aniž by ale byla zřejmá konkrétní předloha znaků. Do základního tvaru, nabídnutého Ondřejem Báchorem, malířsky zasahuje Tomáš Absolon a gestickými tahy ho zbavuje čistoty a schopnosti jasně komunikovat. Už prvotní znak je ale dialog s nejasným originálem a následný malířský zásah ho dalším stupněm vykořenění vytrhává z kontextu grafického designu a posouvá do roviny čisté formální abstrakce, oproštěné od jakékoliv ideologického či významového prvku. Specifický proces vzniku ale na dílech stále zanechává jistou vnitřní vrstevnatost.

Rovnocenná spolupráce obou autorů je podtržená nalezením nového dřevěného podkladu, jenž je jakýmsi kompromisem mezi plátnem a papírem, tedy materiály, se kterými autoři nejčastěji pracují. Jedinou výjimkou je plátno s nápisem LUCKY STRIKE, fungující jako emblém nebo plakát, dávající projektu název. Názorným způsobem naznačuje strategie, se kterými se v expozici pracuje, a je tedy jakýmsi vstupem do výstavy, malířskou informací o ní. Obraz připomíná krabičku cigaret Marlboro s typickým klínem v horní části, ovšem popření této značky vloženým „cizím“ nápisem vytrhává motiv z jeho kontextu a vytváří z něj abstraktní prvek. Z tohoto i dalších podobných motivů se stávají znaky, jež ztratily schopnost odkazovat k něčemu vnějšímu, a tudíž odkazují jen ke své formě. Objevují se na jednotlivých dílech jako prázdné leitmotivy, aniž by byl vyčerpán jejich potenciál, a dávají tak tušit (jak je pro Tomáše Absolona typické) jejich možné budoucí zkoumání a rozvíjení. ∞


Tomáš Absolon, Ondřej Báchor:
LUCKY STRIKE
Galerie KIV (Křižíkova 34, Praha 8)
11. 6.—29. 7.