Revolta proti přílišnému konceptualismu
V posledních letech se konceptuální umění stavělo do přední linie výstav. Výrazně tak narušilo hranici mezi tím, co bylo považováno za umění, a tím, co tradičně uměním nebylo. Hnutí Prague Stuckists se staví proti přílišnému konceptualismu a na výstavě v Muzeu města Brna tento bojkot dotváří ukázkou toho, že malba není mrtvá. Naopak má hodně co nabídnout a koncept je vskutku velkorysý.
V Brně na Špilberku můžeme již od 18. února zhlédnout výstavu šesti mladých malířů, které vybral kurátor výstavy Robert Jánas (* 1973). Jejich díla nespojuje stejný výtvarný styl, ale hlavní myšlenka stuckismu jako odklonu od konceptuálního umění. Projekt Prague Stuckists vznikl v roce 2004 jako volné sdružení umělců z Čech a Moravy. Navázal na britské hnutí, které se prezentovalo zejména společným „odbojem“ vůči ryze konceptuálnímu umění.
Na výstavě máme možnost vidět českou odnož hnutí, do které momentálně patří umělci Igor Grimmich, Lukáš Orlita, Marek Slavík, Jan Spěváček a Tomáš Spevák. Českému publiku se v této sestavě představuje úplně poprvé. Každý z vystavujících má odlišný přístup k tvorbě, ale dohromady ukazují, jaké možnosti má malba v současnosti. Můžeme vidět například hyperrealistické tendence, figurální projevy, hru se světlem a kompozicí, gestickou a geometrickou malbu, experimentování s fosforeskující barvou. Především se zde prezentuje skvěle zvládnuté řemeslo, což je dalším znakem a spojujícím prvkem vystavujících na Špilberku. Kromě obrazů jsou součástí expozice i fotografie zakladatele skupiny a zároveň jejího teoretika Roberta Jánase.
Hyperrealistické plynové masky
Hnutí Prague Stuckists v sobě zahrnuje různé umělecké polohy. Jednou z nich je i hyperrealistická tendence, kterou představuje tvorba Marka Slavíka (* 1982). Ten patří mezi významné hyperrealistické malíře u nás. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Zdeňka Berana. Ve svých malbách si pohrává s deformací reality a pracuje s tématy konce a začátku světa. Ta komponuje do různých prostředí, která mohou v jeho podání působit až absurdně. Ve vystavené tvorbě převažuje figurální tematika, prolnutá s lehce abstraktním, mlhovitým pozadím. Většina postav má na hlavě plynové masky, toxický kouř je rámuje a doplňuje kompozici. Autor se snaží nastavit zrcadlo tomu, jak lidé pomalu ale jistě likvidují svět. Druhá část jeho tvorby představuje krajinu, která svou zastřenou atmosférou dotváří otisk možná až neexistujícího světa.
Abstraktní tendenci na výstavě zastupuje tvorba Jana Spěváčka (* 1973), který studoval u profesora Jiřího Načeradského na Fakultě výtvarných umění v Brně. Inspiruje se zejména krajinou a vodní hladinou, která v sobě nese spirituální přesah a symbolický význam. Dynamika vody autora fascinuje a snaží se ji ztvárnit všemi možnými způsoby, nejen tahy štětcem. Barvu někdy nanáší i technikou drippingu, cáká ji a nechává barevné odstíny propouštět a rozpíjet se navzájem. V geometrizujících kompozicích ale můžeme nalézt i zobrazení lidskosti, a to v přeneseném smyslu, ve formě zvířat. Na jedné z rozsáhlých maleb můžeme například spatřit „zamilované“ žáby, které fungují, jako velmi působivý detail. Ten celou kompozici dotváří a ukotvuje roztěkané oko v abstrahující změti barevných kruhů v hladině.
Světélkující městské scenérie
Velmi zajímavou a netypickou podívanou jsou fosforeskující obrazy malíře Igora Grimmicha (* 1979), který vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Michaela Rittsteina. K jejich tvorbě používal luminiscenční barvy, které pod UV světlem září. Díla jsou proto na výstavě rozmístěna v zatemněné místnosti a pod svitem UV lamp můžeme vidět jejich působivost. Jsou to obrazy, které světlo vysílají k divákovi a mohou ho zanést do bizarnějších vzpomínek a asociací. Malíř používá kontrastní barevnost, která při světle výrazně vystupuje. Zdrojem inspirace je pro něj neodmyslitelně město 20. a 21. století. K vidění jsou ale nejen velkoměstská prostředí, periférie a silnice jako jejich hlavní tepny. Můžeme tu spatřit i krajinu, kterou autorův někdy poněkud futuristický styl dotváří. V nejnovějších pracích je dominantní také postapokalyptická vize města jako takového. Nejvíce mě oslovil obraz poutě, na níž se postavy v ochranných skafandrech baví a jezdí na atrakci labutě, která je nám všem velice známá. Ty zvláštně zářící oči lidí v temném a atomovém světle jsou velice inspirujícím prvkem v tomto postapokalyptickém příběhu.
Lukáš Orlita (* 1974), který studoval rovněž pod vedením profesora Jiřího Načeradského na Fakultě výtvarných umění v Brně, se prezentuje skrze abstraktní formu. Během svého studia se zaměřoval převážně na hyperrealismus, ale postupně došel k abstraktní formě skrze optické hrátky s barvou a linií. Na Špilberku můžeme vidět několik nejnovějších prací, které vypadají jako domorodé obranné štíty. Na nich jsou malované vzory, které opticky rozehrávají povrch podkladu. Autorovu inspiraci vidím zejména v domorodém a primitivním umění, které abstrakci citově nalézá ve svém okolí. Dekoračně laděné až spirituální štíty evokují tvorbu různorodých kmenů. Objevuje se zde i náznak práce se strukturou a optikou. V galerii nalezneme i jeden oboustranný obraz, který dominuje prostoru. Zdá se celkově protikladný k ostatním vystaveným formám, ale myšlenkově dobře zapadá. Jsou to geometricky promyšlené mírně op-artové kompozice v protikladu ke klasickým malbám.
Znepokojivé vyobrazení kontaminovaných oblastí
Posledním z umělců, který dotváří ústřední pětici autorů na výstavě, je Tomáš Spevák (* 1983). Studoval v ateliéru Tomáše Lahody na Fakultě výtvarných umění v Brně. V prostorách galerie vystavuje své velkoformátové malby s figurální tematikou. Jedná se o díla vytvořená během posledních dvou let. V nich se věnuje tématům jako neštěstí, destrukce a katastrofy. K vidění je zde například malba zachycující chirurgy na operačním sále, jenž je zalitý kontrastním světlem. Při pohledu na plátno jako bychom byli součástí vyobrazené situace. Dalším z děl je i znepokojivá figurální kompozice, zasazená do kontaminovaných oblastí. Je vidět, že zobrazení atomových vizí se neubránila větší část malířů na výstavě. Zajímavostí také je, že se Tomáš zúčastnil významného veletrhu v Los Angeles Art Show, což je zřejmě nejprestižnější veletrh západního pobřeží USA. Prezentoval se zde několika plátny, z nichž na dvě se muselo čekat, než přiletí z USA, aby mohla viset na výstavě v Brně.
Výstava na Špilberku díky pětici různorodých tvůrců a přístupů ukazuje šíři malířského média v současnosti. Hnutí Prague Stuckists není striktně vymezené seskupení s jednotným stylem. Právě naopak. Jde tu především o soudružnost názorů na vývoj současného umění a ukázku, jaké možnosti malba jako taková v dnešním světě má. K tomu jsou různorodé přístupy důležité.
Prague Stuckists
Muzeum města Brna, Hrad Špilberk, západní křídlo, 2. patro (Špilberk 1, Brno)
18. 2.—1. 5. • 60 / 40 Kč