Pod pro našince těžko vyslovitelnými jmény Zhang Xiaogang a Wang Guangyi se skrývají dva světově uznávaní čínští umělci. Na první pohled mají zcela odlišný styl a umělecký rukopis. U prvního z nich lze hovořit o lyričnosti a básnickém vyjádření, v případě druhého vystavovaného je dílo více politické, vycházející z filosofických tezí. Zrodila se tak výstava The Reunion of Poetry and Philosophy neboli Shledání poezie a filosofie, představující rozličné aspekty současného čínského umění. Ponořit se do ní můžete do 13. května 2018 v domě U Kamenného zvonu Galerie hlavního města Prahy.

Rodina a tradice, ale i ideologie a politika. Zhang a Wang ve svých dílech zpracovávají odlišné náměty. Zároveň je (kromě jejich přátelství) pojí jedno společné téma – život v komunistické Číně. Oba tvůrci započali svoji uměleckou dráhu už v 80. letech, kdy se vedle státem uznávaného umění rodilo i to neoficiální a nezávislé. Wang byl na konci 80. let dokonce jedním z iniciátorů uměleckého hnutí odmítajícího dědictví čínské kulturní revoluce, kterou oba vystavovaní malíři v dětství zažili. Jak Wang, tak Zhang hledali svoji cestu, ovlivněni čínskou tradicí, ale rovněž západním uměním. Teprve pochopením a uvědoměním si toho, co je Čína, co je charakteristické pro čínské umění a uznáním jeho vlivu na ně samotné namísto snahy vymanit se mohl vzniknout jedinečný styl obou tvůrců, který je proslavil na mezinárodní umělecké scéně. Nejen zpracovávaná témata, ale i onen rukopis, vytvářející dohromady uměleckou identitu, do níž se promítají osobnosti autorů, umožňují snadno rozlišit jejich díla. Návštěvník tak ihned i bez čtení popisků rozpozná, zda se dívá na dojemné malby Zhang Xiaoganga či úderná velkoformátová plátna Wang Guangyi.


Zhang a jeho rodina
V malbách Zhang Xiaoganga nalezneme především téma rodinných vztahů a pokrevní přízně. Ostatně Zhangovým nejznámějším dílem je cyklus s názvem Velká rodina. Řada vystavených děl zachycuje členy autorovy rodiny (obraz Moje dcera č. 1), ale i místa, která jsou s nimi spojena, jako je například obraz Zelená zeď: jídelna. Vlastně celkem obyčejná místnost, kde u stolu pod oknem sedávali rodiče čínského výtvarníka, přesto dokáže silně působit a vypovědět neobyčejně hodně, umí mě zastavit a získat moji plnou pozornost. Mimo vlastní vzpomínky se pak v dalších Zhangových dílech promítá třeba téma paměti, její ztráty či vracení se k důvěrně známému (obraz Amnézie a paměť – chlapec). Každopádně ať už je námět jakýkoliv, obrazy mě vždy poutají zvláštním klidem, jemností malby i sytostí barev, ale především pro Zhang Xiaoganga charakteristickým znakem: hrou se světlem, kdy kužel světla dopadá do tváře a představuje jakousi jizvu, skvrnu značící smutek či stopu času na zobrazovaném objektu.

Pop-artová provokace
Naproti tomu Wang se proslavil pop-artovými obrazy, jež provokativně kombinují postavy revolucionářů se světovými značkami jako je Coca-Cola, Chanel nebo Omega, a vytváří tak osobitý mix reálií čínské a západní konzumní společnosti. Mně osobně však v hlavě nejvíce utkvěla instalace s názvem „Estetika studené války – lidé zabíjejí infikovaný hmyz“. Při vstupu do druhého patra domu U Kamenného zvonu se zarazím a překvapeně zírám na tři ženské postavy v přítmí a pokleku naproti sobě, než mi dojde, že jde o součást výstavy. Ženy v ruce drží cosi, co vypadá jako plácačka na mouchy, přes ústa mají roušku a oči upřené doprostřed kruhu. Ten, jakož i prostor za nimi, je vysypán solí. Projektor pak do posoleného místa promítá pohybující se hmyz. Podle přítomné kustodky, která s pobavením sleduje polekané příchozí, sám autor se sítkem v ruce rozprášil téměř deset kilo soli, na níž jsou nyní stopy po dětských návštěvnících, již nedbali zákazů kustodky ani rodičů.

Aktuální výstava v domě U Kamenného zvonu mě baví spojením dvou odlišných umělců, kteří pocházejí ze země pro mě pořád vzdálené, opředené mnoha mýty a zkreslenými představami. Příjemným a zajímavým doprovodným programem pak je i dokumentární film Jany Chytilové o životě Zhang Xiaoganga, který se v něm mimo jiné vyznává z odvěké blízkosti k Praze. I díky němu mě při odchodu z výstavy provázela myšlenka, že i když jste umělcem v nesvobodné zemi, kde vás jako dítě pošlou na venkov na převýchovu a kde vás kvůli negativnímu hodnocení školitele vyřadí z uměleckého kruhu, o to více se můžete (a musíte) ponořit do své vlastní tvorby, a zároveň pocit, že přes to všechno lze život ustát s klidem, jenž se pak odráží i do vašeho díla. Alespoň ve mně právě tohle zůstalo po zážitku ze shledání básníka s filosofem. ∞


Zhang Xiaogang & Wang Guangyi – The Reunion of Poetry and Philosophy
GHMP – Dům U Kamenného zvonu (Staroměstské náměstí 13, Praha 1)
7. 2.—13. 5.



text: Jana Rosůlková