Co může mít společného syrová černá Ostrava a kanadský Vancouver, Toronto či Montreal sedmdesátých let? Moc toho skutečně není, ale na výstavě v Domě U Kamenného zvonu to vypadá přesně naopak. Jejich dočasným pojítkem se tu stal fotograf Viktor Kolář.


Narodil se v Ostravě v roce 1941 a zažil tu ta nejhorší léta komunistického „budování“ lepšího světa a společnosti, „lepšího socialistického člověka“. O to víc se zdá nepochopitelné, že se sem na konci roku 1973, po pětiletém exilu v Kanadě, sám a zcela dobrovolně opět vrátil. Nepochopitelné pro někoho, kdo dosud neviděl fotografie Viktora Koláře. Snadno uvěřitelné potom, co si skrze jeho pohledy na zdejší krajinu, lidi nebo městská zákoutí uvědomíte jeho bytostnou spřízněnost s tímto prostředím. Potřebu zachycovat a odhalovat všechny boly, smutky i drobné radosti, které život na takovém místě přinášel, dokumentovat měnící se tvář krajiny, znetvořené „industriální revolucí“ socialistické reality. Na první pohled depresivní podívaná na život bez východiska, bez jiskřičky naděje. Ve skutečnosti hluboká sonda do lidského nitra ilustrovaná všedními situacemi, které jeho stav vyjádří nejlépe.

Kanadské intermezzo
Neblahé události srpna roku 1968 a beznaděj, která z nich vyplývala, donutily mladého, tvůrčího muže k radikálnímu kroku emigrace. Jako svůj cíl si vytknul kanadský Vancouver. Zdejší pobyt však nebyl žádná pohádka o českém chlapci, který v Americe ke štěstí přišel. Naopak. Jakožto emigrantovi bez známostí se mu nepodařilo sehnat žádné kvalifikované zaměstnání, takže musel vzít zavděk prací v dolech. Nějakou dobu pak žil v pracovním kempu v indiánské rezervaci uprostřed kanadské divočiny mezi životními ztroskotanci, kteří zde také pracovali. Jeho další kroky vedly zpět do Vancouveru a dále do Toronta, kde se konečně dostal k fotografii, když byl zaměstnán ve fotolaboratořích. I v Kanadě Kolář pokračoval ve své vášni zaznamenávání běžného pouličního ruchu a hledání zajímavých vizuálních obrazů ve zdánlivě obyčejných okamžicích. V neznámém prostředí kapitalistické společnosti na něj však přeci jen čekalo nové, dosud nepoznané téma, kterým bylo konzumentství. Vznikl tak soubor nazvaný Nákupní střediska, fenomén, na který jsme se v našich zeměpisných šířkách mohli „těšit“ až o dvacet let později. Už v tu dobu bylo v Americe toto téma natolik nosné, že na jeho realizaci obdržel dokonce i grantovou podporu. Fotografická kariéra mladého umělce se začala slibně rozvíjet.

Město mezi městy, hořké moje štěstí…
Domov je ale přeci jen domov a pro Viktora Koláře je jím Ostrava. A tak, když v roce 1973 tehdejší Československo vyhlásilo amnestii pro emigranty, bylo rozhodnuto. Přesto, že se mu začalo v Kanadě i ve Spojených státech konečně dařit a uspořádal tu i několik svých výstav, přesto, že věděl do jakých podmínek se vrací a pravděpodobně i to, že už nebude žádná cesta zpět, se 18. prosince opět ocitnul před branami svého rodného města. To, jaká kariéra ho tady, jakožto politického emigranta, čekala, že vystřídal všemožná zaměstnání, většinou podřadného charakteru, je víceméně jasné. Ve své fotografické tvorbě se však nenechal zlomit a dál pokračoval ve své osobní výpovědi o tom, jaké to je být člověkem. A o tom se na výstavě můžete sami přesvědčit.


Viktor Kolář
Retrospektiva
GHMP – Dům U Kamenného zvonu
Staroměstské nám. 13, Praha 1
7. 6.–29. 9.
120 / 60 Kč