Štětce, plátna, barvy, ale i bílá rakev (naštěstí zavřená…). I další podivnosti, které si snad ani nedovedete představit, můžete vidět při návštěvě uměleckých ateliérů, ve kterých vznikají mistrovská díla. Osobní malířův prostor, malířky ateliér, to jsou místa, kam se běžně nepodíváte a tentokrát – na pár dnů díky Open Studios – můžete!

Projekt Open Studios jste založil. Co vás k akci zaměřené na představení tvorby umělců přímo v jejich ateliérech dovedlo?
V Brně podobný projekt existoval už před námi. Organizovala jej malířka Bohuslava Olešová a pokud se nepletu, tak trval zhruba dvanáct let. Vzpomínám si, jak mi bylo líto, že tento projekt, kterého jsem se také jako vystavující umělec dva roky účastnil, končí. Úplně původně mi totiž přišlo, že je škoda, že by v Brně nefungovala žádná akce typu otevřených dveří uměleckých ateliérů. Veřejnost i umělci by tak přišli o možnost se v ateliérech alespoň jednou za rok navštívit. Sedli jsme si proto s kolegy v Barracku 24, v areálu VUT na Kraví hoře v Brně (nynějším sídle Open Studios) a rozhodli se na původní projekt navázat. Trošku jsme proměnili koncept a projekt oživili. Až pak následně jsem si začal uvědomovat, co všechno by festival dále mohl přinášet a jak jej dál rozvíjet a posouvat dopředu.

Co Open Studios nabízí návštěvníkovi?
Obecně nabízíme návštěvníkům možnost přijít se podívat do uměleckého ateliéru, zažít jeho atmosféru a seznámit se s tvorbou daného autora, autorky nebo skupiny umělců ve formě, kterou například galerijní prezentace zprostředkovat nedokáže. Mohou nahlédnout tvůrcům přímo pod ruce, dostat se tak hlouběji pod povrch uměleckých děl – dozvědět se např. o technice, technologii, konceptu, motivacích, důvodech a okolnostech jejich vzniku. Mohou se více dozvědět o autorech samotných, s těmi se totiž mohou v ateliérech potkat.
Neméně důležitá jsou pro nás samotná místa, na kterých se kreativní komunity tzv. umělecké klastry, nacházejí. Často jsou to opuštěné továrny, nevyužité budovy nebo brownfieldy, kde se na nějaký čas zabydlí určitá umělecká komunita a přinese do nich život. Specifický charakter jednotlivých míst se může promítat i do způsobu a práce samotných umělců. My se snažíme tato místa mapovat a otevírat tak jejich příběhy návštěvníkům.
Chtěl bych ještě říct, že v našem projektu poskytujeme návštěvníkům celou řadu možností a způsobů, jak se s uměním v ateliérech seznámit. Nabízíme totiž v rámci obou festivalů různé formáty prezentace umění a umělců a k tomu bohatý doprovodný program – komentované kurátorské prohlídky, přednášky umělců před svými díly v atelieru – tzv. Artist Talks, ale také diskuse, workshopy, kreativní dílny a podobně.

Václav Kočí
se narodil v roce 1981 ve Znojmě. Je vizuální umělec, malíř a autor realizací v architektuře a pedagog, předseda spolku Open Studios. Jeho konceptuální malby jsou založeny na transpozici textových a numerických informací do kódovaných vizuálních forem. Studoval na fakultě výtvarných umění VUT v Brně (2006, MgA. Malířství; 2010, Ph.D. Umění ve veřejném prostoru). Žije a pracuje v Brně.




První Open Studios proběhlo v roce 2012. Co se od té doby změnilo?
První Open Studios Brno pod mým vedením proběhlo v roce 2012, letos tedy slavíme desetileté výročí. Změnilo se, kromě principu otevřených dveří, snad úplně všechno. Náš první ročník vypadal tak, že jsme otevřeli ateliéry pěti umělců na jedné chodbě našeho Barracku 24 na Kraví hoře. Dnes otevíráme ve dvou městech a na pětadvaceti místech ateliéry zhruba 80 umělců. Docela dlouho jsem celou věc organizoval v podstatě sám, nebo s pomocí jednoho či dvou kamarádů. Dnes je nás v základním týmu devět, a navíc spolupracujeme s dalšími profesionály – kurátory, teoretiky, produkčními, designéry a fotografy. Ale taky s velkými institucemi – galeriemi, univerzitami, municipalitami, regionálními vládami atd.
Myslím, že se ale hlavně proměnil můj pohled na věc a přístup k projektu. Beru jej teď nejvíc jako nástroj pro spolupráci mezi umělci a dalšími odborníky v praxi. Naší činností se pokoušíme víc rozhýbat uměleckou scénu a její aktéry, motivovat umělce, kurátory, teoretiky, sběratele, galeristy k navštěvování se, k diskusi, výměně názorů, zkušeností a ke spolupráci. Chceme, aby naše platforma propojovala umělce v jednotlivých městech. Snažíme se proto rozvinout strukturovaný, dlouhodobě udržitelný program, jehož cílem by mělo hlavně být podporovat umělce a pomáhat rozvíjet uměleckou scénu jako celek. Proto jsme s kolegy přetvořili jednorázový festival na platformu, která produkuje program po celý rok a proto jsme se rozhodli otevřít festival i v Ostravě. To bych označil za nejvýznamnější a největší změnu za těch uplynulých deset let.

Ateliéry umělců otevírají osobní prostor a častokrát překvapí předměty, kterými se autoři obklopují, které v ateliéru mají. Jaké nejpřekvapivější věci jste v ateliérech viděl?
Někteří umělci v ateliéru i bydlí, což se projeví i na tom, jak ateliér vypadá. Ale nejpodivnější věc jsem asi viděl, když jsme byli před pár lety fotit v nejmenované komunitě na Cejlu v Brně. V malém úzkém ateliéru ležela na zemi zavřená bílá rakev.

Jak byste vystihl ateliéry umělců, kteří v Brně tvoří? Zapůsobily na vás ateliéry umělců tvořících v Ostravě jinak?
V obou městech je dost podobná škála míst, na kterých mají umělci ateliéry – od soukromých bytů na malebném náměstí v centru města, přes bývalé kasárny wehrmachtu, opuštěnou šicí dílnu textilky nebo administrativní budovu slévárny až po obrovskou halu v bývalé továrně na výrobu traktorů. A možná na těch industriálních prostorách, ve kterých jsou asi ateliéry nejčastěji, je pak zajímavé pozorovat, jak obrovsky rozdílná je historická stopa, kterou po sobě v každém z měst zanechala odlišná průmyslová odvětví. A taky jak je někde ta stopa ještě čerstvá.

text: Julie Modrá

Open Studios Brno
2.—4. 6.

Open Studios Ostrava
26.—29. 5.