„Život je bolestný a přináší zklamání“ je název právě probíhající plzeňské výstavy, věnující se hororové tématice. Kouzlem nechtěného je, že doposud byla většina tamějších výstav horor, ale tenhle skutečně stojí za to vidět.

Galerie města Plzně ve spolupráci s Otto M. Urbanem přichází s ambiciózním kurátorským projektem třídílné výstavy, jenž po premiérové přehlídce v Plzni bude putovat do galerií jiných českých měst. První část s názvem „Život je bolestný a přináší zklamání“ nese podtitul „Masakr Vol. 1“ a věnuje se vlivu průkopníka moderního hororu, spisovatele H. P. Lovecrafta, na českou výtvarnou scénu. Doposud se nikdo nezabýval tím, jaký má hororová estetika obecně vliv na tuzemské umělce, a tento první pokus přináší zajímavý průřez tvorbou deseti současných autorů.

V úvodním sále diváky příliš nepřekvapí přítomnost velkoformátových pláten Josefa Bolfa, notoricky známého malíře, zásadního pro minulé desetiletí. Notný pesimismus je klíč k definitivnímu rozluštění. Bolf je zlomený a zřejmě už delší dobu. Iluze je dokonalá, záhada nepřestala být záhadou.

František Štorm je především hudební černokněžník, což se zrcadlí i v způsobu prezentace matric k grafickým tiskům. Ty jsou skrz bodový reproduktor doprovázeny autorskou nahrávkou výkřiků. Mužských nebo ženských? Hlas byl spíše skřípavý než vřeštivý. Ječení se pronikavě nese sálem, zaplněným grafikami na motivy povídek H. P. Lovecrafta, přes komiks Evy Macekové až k instalaci maleb Martina Salajky. Strach jitří fantazii. Salajka se mu při nočních výpravách do hlubokých lesů oddává, dovoluje mu probouzet ty nejšílenější vize. Jeho malby jsou svědectvím o tom, že nás vlastní strach učí lépe se poznat. Malby zaznamenávají atmosféru něčeho nadzemského, co k němu hovoří skrz nevědomí. Člověk by čekal, že bude ve tmě temnotou pohlcen, ale Salajkovy malby hýří barvami.

Bůh odporných věcí
Expozice pokračuje ve vedlejší místnosti – mázhausu, podlouhlé chodbě s klenutým stropem a nenápadným schodištěm do podzemí. Z instalačně nepřátelského prostoru vytvořil sochař a grafik Marek Škubal velmi lichotivé prostředí, evokující jakousi kadidlem provoněnou svatyni Boha odporných věcí. V jejím středu se vyjímá sochařské dílo „Animal Bodhisattva“, obklopené řadou stejnojmenného cyklu kreseb černým fixem tištěných na nerezové desky. Škubal je unikátní persónou už jen pro svůj červí fetiš a vzhled Pána temnot. Kresby s hutnými hromadami červů mohou být metaforou pro autorův niterný rozklad, kdy temnotu jeho duše požírají démonci v podobě červů. A červ sám by mohl být vnímán jako symbol neustálého koloběhu života a smrti. Ctíme rozklad, jdeme smrti naproti.

Na návštěvě u sériového vraha
Výstava pokračuje další pěticí autorů v podzemních prostorách galerie. Již při scházení dolů nabývá prostor atmosférické iluze evokující domov, neboť stěny jsou dekorované. Chodba se stává spíše předsíní bytu a návštěvník galerie se v site-specific instalaci Martina Mulače začne cítit jako na návštěvě u sériového vraha s láskou k taxidermii. Mezi pozůstatky vycpaných zvířat a stylovými dekoracemi jsou nenuceně zakomponovány obrazy reagující na povídku „Pickmanův model“ od H. P. Lovecrafta. Mulač zastává názor, že pocit hrůzy při čtení povídek není dostačující, proto chce strach zveličit stimulací prostoru. Reálný děs na nás někde čeká a chce nás zastihnout nepřipravené.

Je zde velmi patrný vliv hororové kinematografie. Estetika béčkových krváků silně ovlivnila i tvorbu malíře Jana Vytisky, který na výstavě prezentuje vedle svých obrazů překvapivě i krátké animované video. Vytiskovy figury s vyhřezlými střevy a visícím okem jako by záměrně reflektovaly pokleslou vizualitu a nedokonalé filmové efekty, které balancují na hranici kýče, s notnou dávkou černého humoru a ironie.

Jakub Gajdošík v site-specific instalaci formálně vychází z Marii Grosholtz. Scéna je ponořena do mlhoviny a sporé osvětlení evokuje půlnoc. Zachycuje k smrti vyděšeného Innsmoutha táhnoucího tlející mrtvolu k obětování pro Dagona a Temnomnichy, kteří ho pronásledují z bažin. Gajdošík zde také vystavuje řadu maleb a domalovaných vintage fotografií.

Černá mše
Dalším autorem, kterého není třeba příliš představovat, je hyperrealistický sochař Richard Stipl. Jeho dílo „Black Sabbath“ uzavírá výstavu v posledním sále. Působí, jako by se zbavilo nesnesitelného břemene. Další socha Stipla je velmi nápaditě nainstalována v průhledu z ulice do galerie.

Výstava se zdá být ideální k plnému využití potenciálu historického sklepení galerie, neboť charakter prací většinou podpoří. Jedinou výjimkou je dle mého názoru prostor věnovaný slovenskému sochaři Stanislavu Karoli. Jeho temně černým objektům prostředí příliš nelichotilo.

V druhé polovině ledna se ve stejném složení přesouvá výstava do pražské Trafo Gallery, jež disponuje podstatně menší rozlohou, a tak autory čeká velmi nelehký úkol, kdy budou muset zredukovat počet vystavených děl, aniž by se vytratila jedinečná hororová atmosféra výstavy. ∞


Život je bolestný a přináší zklamání
Galerie města Plzně (nám. Republiky 40, Plzeň)
25. 11.—15. 1. • 40 / 20 Kč
Trafo Gallery (hala č. 14 – Holešovická tržnice, Praha 7)
26. 1.—5. 3. • vstup zdarma