Multižánrová koláž rakouského filmového tvůrce Michaela Palma dává divákovi možnost nahlédnout do více než staleté historie kinematografie. Nezůstává však jen u minulosti. Za pomoci několika světových odborníků nabízí také příležitost nahlédnout do možné budoucnosti sedmého umění. Je Cinema Futures must-see každého cinefila?

Autorem, respektive režisérem, scenáristou a střihačem více než dvouhodinového dokumentu je zmíněný Palm. Rakouský filmař a teoretik se na vysoké škole věnoval střihu a filmovým a mediálním studiím, což se evidentně stalo ideálním odrazovým můstkem pro zdokumentování filmové historie i pro vizi možné budoucnosti. Opomenout nelze ani jeho profesní kariéru, která již čítá několik dokumentů věnujících se filmovému tématu (Low Definition Control – Malfunctions #0, Edgar G. Ulmer – The Man Off-screen).


O sto let později a dělníci už z továrny zase odchází
Klíčová otázka dokumentu protkaného rozhovory s odborníky nejrůznějších oborů z celého světa zní: „Znamená smrt celuloidu také smrt filmu, nebo naopak rozvoj nepředpokládaným směrem?“ Odpověď na tuhle otázku, ale i další, hledali přední filmový teoretik David Bordwell, vizuální umělkyně Tacita Dean či režisér Dokonalého triku a Interstellaru Christopher Nolan. Britský scenárista a režisér preferující natáčení dnes už vlastně old schoolovým způsobem, tedy na film, nikoliv na digitální video, trefně upozorňuje: „Sochař si může taky vybrat, zda bude své dílo tvořit z bronzu či z kamene, a nikdo jej nesoudí. Tedy i filmař si může vybrat. Já preferuji film.“

Nolan je jedním z mála zvučných jmen Hollywoodu, které za 35 milimetrovým filmem stále stojí. Není náhoda, že před třemi lety deník Wall Street Journal napsal, že režiséři Quentin Tarantino, J. J. Abrams či Christopher Nolan, kteří u svých studií lobbovali za závazek k dlouhodobým objednávkám materiálu, zřejmě zachránili poslední továrnu na výrobu klasického 35mm filmu značky Kodak. Ostatně Zítřky kinematografie se nevyhnuly ani tomuto tématu. Pro Kodak bylo celé minulé století nepředstavitelně výnosné. Tyto časy jsou však již dávno pryč. Cinema Futures ukazuje divákovi zbourání továrny rozklepanými záběry, ale zprostředkovává taky příběh zaměstnance o jeho posledním dni ve fabrice. Palm posléze chytře protkává tento segment dokumentu záběry jednoho z prvních filmů bratrů Lumièrových, zachycujícího odchod dělníků z továrny.

Filmová jízda labyrintem muzeí i budoucnosti
Autor snímku diváky provádí informačně relevantní, leč zkrácenou exkurzí napříč posledním filmovým stoletím, kterou staví do kontrastu současné digitální éry. Nejednoho cinefila zabolí pohled na promítání slavného zpracování příběhu o Johance z Arku z roku 1928 či dramatu Žít svůj život ze šedesátých let v přítmí za hukotu staré promítačky v protikladu s následným pohledem na zničenou promítačskou místnost. Kombinace syrovosti a možná i surovosti zničených promítacích strojů minulých dekád a vizuálně skvostných filmových děl minulého století není pěkným pohledem, zvlášť pro zaryté filmové nadšence.

Cinema Futures střídající barevné a černobílé záběry poskytuje působivou reakci na průběh digitální revoluce, která film redukuje na jedničky a nuly více než kdy jindy. Seznamuje diváka s klasickými filmařskými postupy a otevírá téma archivačních metod nejen v minulosti, ale především v budoucnosti. Přísun informací může diváka vyčerpat až nudit (to pravděpodobně zapříčinilo odchod asi desítky návštěvníků, či snění místo bdění několika jedinců v průběhu promítání, kterého jsem se zúčastnil), informační hodnota je přesto velmi cenná. Zajímavé jsou také otázky, které si Zítřky kinematografie pokládají. Jakou trvanlivost mají vlastně současné digitální kopie? Budeme je moci použít také za padesát let?

Jako dokument zpracováním ovšem příliš nevybočuje. Dobové ukázky, americký záběr, případně polodetail na zpovídané osoby, popisky. Zaujmou chvějící se záběry zachycující ono zbourání továrny, až akčně natočený průběh promítání snímku pořízeného na 70milimetrový film či břitký humor několika zpovídaných. Dokument je dobré zhlédnout také v případě, pokud chcete vědět, kolik váží internet, i tato informace zazní. ∞


Zítřky kinematografie (Cinema Futures)
režie Michael Palm
Rakousko, 2016, 126 min.