Téma Benešových dekretů je stále živé. Nedávno se objevilo i v prezidentské kampani jako velmi silný argument. Kolik z nás ale může tvrdit, že podrobnosti ohledně odsunu Němců zná? V dějinách Československé republiky se málokdo orientuje s přesností. Měli bychom bez problému umět vyjmenovat prezidenty periodicky za sebou, ale jistí jsme si jen u T. G. Masaryka a Václava Havla. Kdo vedl československý odboj za 2. světové války? To všechno si připomeneme na podzim letošního roku, kdy Česká televize chystá pro své diváky osmidílný dokumentární cyklus České století, který zachycuje klíčové okamžiky moderních dějin našeho národa.

Cyklus začíná vznikem Československé republiky, seznámí nás důkladně s osobností Edvarda Beneše, přiblíží nám události roku 1948, představí signatáře Charty 77 a skončí rozpadem Československa. České století zrežíroval Robert Sedláček (Pravidla lži, Rodina je základ státu) a scénář napsal spolu s ním novinář a spisovatel Pavel Kosatík. Vysílat se začne už 27. října na České televizi a po osm večerů bude divákům svými příběhy připomínat nedávnou historii, na kterou se tak snadno zapomíná. Díky návštěvě letošní Letní filmové školy v Uherském Hradišti jsem měla možnost zhlédnout tři díly z očekávaného cyklu. Den po Mnichovu, Kulka pro Heydricha a Všechnu moc Stalinovi. Po projekcích vždy následovaly diskuze s tvůrci, kde padla spousta zajímavých dotazů. Ptáte se, z jakého důvodu název zní České století, a nikoliv Československé století? I tato otázka padla právě po projekci první epizody. Odpovědi se ujal spoluscénárista Pavel Kosatík: „Je to vlastně pokus odpovědět na současné otázky, které kladou Češi. Kdybychom odpovídali na ty kladené Slováky, byla by to drzost.“

Cyklus umožňuje divákovi ztotožnit se s názory kterékoli postavy, která v něm vystupuje. Především totiž informuje a předkládá reálie (představuje výborné konverzační scény). Může se pak stát, že divák většinu času sympatizuje s Emanuelem Moravcem, kterého ztvárnil Daniel Landa, a ke konci své sympatie pochopitelně zcela ztratí. S obsazením Landy je to ovšem složitější, mezi publikem vyvolává už teď smíšené reakce. Nutno říct, že jeho herecké podání Moravce v díle Den po Mnichovu je podle mého velmi obstojné, důvod vězí jinde. Diváci k němu přistupují s haldou odsudků a to celkovému dojmu spíše škodí. Nesmím ale opomenout i další herce, kteří odsudky nevzbuzují, spíše naopak – diváky na cyklus nalákají. Nutno podotknout, že všechny epizody jsou hvězdně obsazené a máme se na co těšit. Role Edvarda Beneše se se ctí zhostil Martin Finger, Martin Huba se ujal osobnosti Tomáše G. Masaryka, Klement Gottwald je skvěle ztvárněn Jiřím Vyorálkem, Václava Havla si zahraje Marek Daniel a role Václava Klause se zhostí Jaroslav Plesl. V dalších rolích se pak objeví Ivan Trojan, David Novotný, Jan Budař, Karel Dobrý, Michal Dlouhý a další.

Historický cyklus v dialozích
Cyklus není natočený ve stylu historických velkofilmů, samozřejmě i proto, že nemá tak štědré finanční a produkční zázemí jako například nedávno natočený Hořící keř. Režisér se toho ovšem ujal se ctí. Díly jsou povětšinou sestaveny z dlouhých konverzačních scén, ve kterých se hlavní postavy zaplétají do dialogů, jež jsou plné výměn názorů a teorií, často přerůstají ve slovní přestřelky. Ostatně proč znovu natáčet scénu zachycující atentát na Heydricha, když už byla zfilmována tolikrát a naposledy ve filmu Lidice? Divák má zde naopak možnost pozorovat zákulisní jednání hlavních aktérů, kteří se o události zasloužili. I proto je pro Sedláčkův cyklus tak důležité herecké obsazení; jelikož cyklus byl natočen v komorních scénách, musí být herci zkušení a schopní diváka přesvědčit o pravdivosti té či oné scény.

Jelikož si myslím, že po Hořícím keři je cyklus České století po dlouhé době jednou z mála kvalitních seriálových sond do minulosti, jsem zvědavá, jak na něj zareagují diváci České televize. Přece jen musím uznat, že festivalové publikum je jiné než to televizní. Aby se nestalo, že diváci budou v nadšení očekávat nějaké nové pokračování seriálu Vyprávěj, který měl obrovskou sledovanost, ovšem žánrem byl na míle daleko. Doufejme tedy, že publikum bude početné a kvality Českého století ocení.