Občas si lidé v tramvaji vyprávějí neskutečně poutavé historky. Jakmile zaslechnu zajímavou větu, hned natahuji uši. Víc než vymyšlené filmové příběhy mohou oslovit ty, které vytvořil život. Především proto si mě získal dokument Rozčarovaní.

Najděte dvě neobyčejné osoby, ale s jistou podobností, usaďte je proti sobě a do ruky vezměte kameru. Zdá se to snadné. Ale jen najít takové dva jedince může dát dost práce.

Marcus Lindeen ve svém dokumentu představuje Mikaela a Orlanda, dva muže, kteří podstoupili změnu pohlaví. Není to ale šťastný příběh o ženské duši uvězněné v mužském těle, která se operací vymaňuje ze svého žaláře a její život dostává vysněný rozměr. Těmto dvěma zákrok nepřináší toužebné vysvobození. Ba naopak. Začnou přemýšlet, zda takové neodvolatelné rozhodnutí opravdu měli učinit. Pozdě je plakat nad rozlitým mlékem, natož nad odstraněným penisem. Možná ale další naději nabízí přeoperace zpět na původní pohlaví.

Kým jsem
Mikael i Orlando se snaží změnou pohlaví pochopit vlastní identitu. Oba těžce hledají své místo ve společnosti. Zdá se, že sami sebe nenacházejí ani v pozici muže, ani v roli ženy. Navzdory stejným problémům si charakterově podobni nejsou. Uzavřenější Mikael se ze všech sil snaží zapadnout do normálního života, excentrický Orlando sám sebe definuje jako příslušníka třetího pohlaví.

Navzájem si pokládají otázky a sdělují své dojmy a zkušenosti. Jejich osobní příběhy jsou odlišné. Orlandův život se jeví mnohem rozmanitější. Byl jedním z prvních přeoperovaných mužů ve Švédsku. Dokonce se později už jako žena vdal za muže, který o jeho přeměně léta neměl tušení. Z upřímných svědectví obou protagonistů se dozvíte spousty informací, na které byste se nejspíš sami chtěli zeptat. Přesto mi pár otázek chybělo. Například jestli a jak se s jejich změnou smířila rodina.

Jednoduchost s hloubkou
Režisér jistě odvedl dobrou práci při stříhání natočeného materiálu. Také se snažil tahat za neviditelné nitky tak, aby se rozkryla právě ta část příběhů, která stála za poslech. Snímek se vzpírá standardním dokumentárním konvencím. Dokáže udržet pozornost, přestože nabízí pohled pouze na dvě vyprávějící postavy a záběry několika fotografií, které si vzájemně ukazují. Dává divákovi prostor, aby se soustředil jen na výrazy osob a jejich slova. Toto vnímání, vzhledem k natáčecímu studiovému prostředí, nic nenarušuje.

Lze se tedy velmi dobře vcítit do zmatenosti obou hrdinů dokumentu a do jejich nelehké situace. Dnešní doba bohužel stále není nakloněna lidem, kteří se nedají zaškatulkovat, a proto je pro ně smíření se sebou samými ještě obtížnější. Nakolik je důležité cítit se jako muž či jako žena? Definovat sám sebe pohlavím? Ve své podstatě jde přece především o duši. A duše pohlaví nemá.

Rozčarovaní (Ångrarna)
Švédsko, 2010, 58 min.
režie Marcus Lindeen