Více než roční působení na Krymské ulici v Praze nám se Synth Library přineslo spoustu zajímavých sousedských kontaktů a spoluprací. Šikmo nahoru jsme po ulici často směřovali ke kavárně Patra a odtamtud k nám do Synth Library dorazila jednou také audiovizuální umělkyně a DJka „Lovely“ Tasya Nafigina.

Díky pozvání německého festivalu Cynetart a podpoře Českého centra jsem měla tu čest stát se součástí letošního programu festivalu Construction ve východoukrajinském Dnipru. Multidisciplinární festival s heslem „local madness“ prezentoval mladé tamní i zahraniční umělce a umělkyně v opuštěném paláci.

Od poslouchání zpěvu ptáků v lese za soumraku a jeho nahrávání na magnetofon spolu se svým otcem vedla cesta Sarah Washington až ke konceptuálním zvukovým experimentům i tvorbě vlastních hudebních nástrojů.

Gangaanai Ganbaatar, pocházející z Mongolska, říká o svém školním projektu: „Dostanete-li se do nesnází, rozbijte sklo a čtěte.“ Po studiích v USA se vydala na doporučení svého známého do Prahy, kde nyní studuje umělecký program na Prague College se zaměřením na interaktivní média. Pro svůj aktuální školní projekt, ve kterém se zaměřuje na podporu umělkyň, sbírá zkušenosti a názory hudebnic na elektronické scéně, podobně jako to kdysi udělala Tara Rodgers v případě knihy Pink Noises, a postupně vytváří esej, která má být takovým inspirativním průvodcem pro DJky a producentky s názvem Feministický návod na přežití v elektronickém hudebním průmyslu.

Kdokoliv drží v ruce mikrofon, má to štěstí, že má slovo a jeho hlas zní nad všemi ostatními, může tedy ovlivňovat veřejné mínění. Na akci Synapse Knowledge v MeetFactory stojí s mikrofonem před bílým plátnem s nápisem „Do the right thing.“ zkušený britský hudebník, producent a manažer Timothy Brinkhurst alias Tim London známý z kapely Soho nebo ze spolupráce s Young Fathers a svou přednáškou vyzývá k zamyšlení nad zodpovědností hudebníka i nad tím, jak hudební průmysl reaguje na nemainstreamové až radikální politické postoje.

„Měla jsem pocit, že reprezentovat své politické názory vlastním tělem na demonstraci už nestačí,“ řekla mi argentinská umělkyně Tatiana Heuman v zákulisí naší akce Kreaton Meetup v Berlíně. Ozvala se na výzvu kolektivu female:pressure, se kterým jsme na programu spolupracovali, aby v rámci akce prezentovala svůj projekt #vivas.

Album můžete v dnešní době vytvořit klidně v ložnici. Jako základní vybavení vám bude stačit laptop a odpovídající software. A to rozhodně neznamená, že vaše album bude horší kvality nebo méně kreativní, i když i takovým předsudkům čelí současné nové generace hudebních tvůrců.

Feminismus. Pojem často skloňovaný a ještě častěji špatně. Ačkoli žijeme v genderově mnohem vyváženější společnosti než dříve, stále se role muže a ženy v praxi příliš nezměnila. Ženy se naučily přehlížet své skutečné identity plné tužeb a snů, aby zastaly místo po boku muže, toho takzvaně silnějšího, který jde za svým cílem přirozeně, jako šel lovec za svou kořistí.

Rubrika tones notes vznikla jako snaha inspirovat nejen mladé hudebníky, ale i mnoho dalších, kteří se snaží aktivně působit v oblasti hudby. Vzhledem k tomu, že ve svém rozhlasovém pořadu prezentuji a popularizuji co nejvíce aktuální hudby, zamýšlím se i nad organizací hudby, infranstrukturou, ve které se hudebníci pohybují, hudebním průmyslem a vzděláváním. Pokud se v této oblasti chcete v Čechách vzdělávat, skončíte většinou jako samouk.

„Ale já to nemám kde přehrát“ – taková většinou bývá reakce lidí, když jim darujete kazetu. Samozřejmě, často nemají ani gramofon, i když, jak nedávno informoval magazín Forbes, vinyly se v roce 2015 prodávaly nejlépe za posledních 28 let.

Byla by chyba myslet si, že to zásadní kulturní dění se odehrává pouze v Praze. Právě v regionech se dá narazit na řadu uměleckých solitérů a pozoruhodných kulturních spolků. Osobně vidím v kulturních kolektivech a komunitách naději a považuji spolupráci umělců za klíčovou. Právě díky ní mohou nejrůznější DIY umělecké platformy úspěšněji šířit i poměrně avantgardní myšlenky a inspirovat více lidí svou uvědomělostí a otevřeností, třeba jako Budějovický kolektiv Svetadil v čele s mladým dýdžejem Janem Hajšmanem.

Jednu dobu se zdálo, že klubů s progresivní dramaturgií aspoň ve větších městech přibývá, nové kluby jsou ale často sezónní a ne vždy mají dlouhou životnost. Mladá elektronická scéna ale nestrádá.

Major labely působí v dnešní době jako továrny na stejnost. Hudba, kterou vydávají, je nejčastěji funkčním produktem, rychloobrátkovým zbožím, které nemá nic společného s kategorií umění. Nebudu se ale dlouho zabývat kritikou a předložím inspirativní příklad z české hudební scény.

Podporuji DIY, ale jsou věci, které si sami jen tak neuděláte. Například dobrý mastering. Tato tajemná disciplína dělá starosti mnoha hudebníkům. Často neví, co přesně takový mastering dokáže, co od něj čekat ani v jakém stavu svou hudbu masteringovému inženýrovi předat. O finální úpravě zvuku, neboli zvukové postprodukci nahrávky, jsem si proto povídala s producentem a hlavně zkušeným mistrem mixu a masteringu, Tomášem Karáskem aka Gargle and Expel.

Ještě před pár lety měla většina hudebních fanoušků doma gramofonové desky tak maximálně po dědečkovi. Dnes koupíte vinyly i v supermarketu a levný gramofon se stal během minulých vánoc jednou z nejprodávanějších položek v kategorii elektroniky na Amazonu. Přesto, že cédéčka se stále prodávají dobře, zástupy hudebních fanoušků i z řad mladých chtějí dnes opět vinyly. Z menšinové záležitosti alternativních labelů se stala nejrychleji stoupající hvězda mezi fyzickými nosiči.

Mnoho českých kapel má problém s tím, že sice nějak zní, ale nijak nevypadá, a to nejen na koncertech. Když se ale rozhlédnu na scéně, kterou nejraději sleduji, přibývá umělců, pro něž je přirozené zabývat se i vizuální stránkou, obalem alba nebo klipem, chtějí se posluchačům představit komplexně, nehledě na to, že třeba klip je dobrým nástrojem propagace alba nebo turné.