tones notes | Kolektivní snění a mobilní rádio
Od poslouchání zpěvu ptáků v lese za soumraku a jeho nahrávání na magnetofon spolu se svým otcem vedla cesta Sarah Washington až ke konceptuálním zvukovým experimentům i tvorbě vlastních hudebních nástrojů.
Výrazná britská zvuková umělkyně, pedagožka, kurátorka a spoluzakladatelka rozhlasové stanice Resonance FM byla během léta na rezidenčním tvůrčím pobytu organizovaném nadací Agosto Foundation. Spolu se svým kolegou Knutem Aufermannem cestují po světě s mobilním rozhlasovým experimentem. S projektem Mobile Radio vytváří dočasné rozhlasové stanice jako umělecké projekty, pracují s rozhlasovými technologiemi jako s hudebními nástroji, vytvářejí instalace, organizují workshopy a podporují komunitu experimentálních umělců a umělkyň.
Během své rezidence v Praze se Sarah Washington soustředila na téma kolektivního snění. „Podobným projektem jsem se zabývala už minulý rok a to mě inspirovalo, abych se hloubkou snů zabývala znovu. Vlastně to bylo mé téma už před dlouhou dobou, takže když jsem se k tomu teď opět vrátila, připomnělo mi to, kde jsem začínala, když mi bylo něco kolem dvaceti. Uvědomila jsem si, jak je pro mě důležité trávit čas s lidmi v nezvyklých situacích a jak plodné takové chvíle mohou být. Běžně se zabývám rozhlasovými projekty, do kterých je zapojeno mnoho lidí. Tento projekt mi umožnil stvořil něco podobně živoucího v menším měřítku.“ Posbírané nahrávky účastníků seancí kolektivního snění využije Sarah jako materiál pro svou rozhlasovou tvorbu v rámci projektu Kunstradio rakouské stanice ORF. „Některé sny zůstanou tak, jak byly vyprávěné, jiné poskytnu dalším umělcům, kteří je nějak zpracují a odhalí tak další vrstvy asociací k těmto představám. Cílem celé této práce je objevování informací, ke kterým nemáme běžně přístup, skrze sny, které tak často ignorujeme.“
Do hloubky se dostává Sarah Washington, i pokud jde o nástroje. Zabývá se tzv. circuit bendingem neboli bastlením. Co ke své praxi v oblasti zvuku a jeho přenosu potřebuje, to si vyrobí. „Pomohla jsem nastartovat vlnu bastlení v Británii kolem roku 2000. Byla to nejsnazší cesta, jak získat nástroje, které byly jinak buď moc složité nebo drahé. Své osobní nástroje, které by dokázaly vyjádřit něco podstatného ze mě, jsem si chtěla vyrábět od 80. let, ale nějak jsem pořád nemohla najít ten správný způsob. I když je to občas frustrující, ten způsob pokus-omyl DIY elektroniky jsem si zamilovala, hodí se to ke mně. A dnes kultura konzumu a předvídatelná hudba přestává bavit čím dál víc lidí.“ Se Sarou jsem se potkala na přednášce o hudebních technologiích Lucie Vágnerové, muzikoložky působící na Kolumbijské univerzitě, a tak jsem se jí ptala i na to, zda vidí nějaký posun v hudebním vzdělávání. „Asi nepůjdete na univerzitu, abyste se učili tyhle věci, ty najdete spíš někde jinde. Důležité je vystavovat se neustále vysoké koncentraci lidí a myšlenek, což ve vás může zažehnout váš vlastní nápad. Hlavně je třeba najít to, co ve vás probouzí zvědavost, pak už to půjde samo. Proto považuji za důležité vytvářet prostředí, kde se dá experimentovat a díky tomu se propracovat k hluboce osobní tvorbě.“ ∞
text: Mary C
Autorka je moderátorkou Radia Wave, hudební selektorkou a badatelkou, kulturní aktivátorkou.