V souvislosti se současnými populistickými kroky některých politiků, někteří označují naši dobu jako postfaktickou. Není ale celá historie příběhem, který podává ten, kdo je u moci, spíše než nějaký nestranný pozorovatel, který by ověřoval fakta?

Zvlášť pokud jde o téma menšin nebo kolonií, jejich marginalizace způsobila i to, že jejich kultura a přínos společnosti nebyl tak docela, v některých případech ještě ani dnes, uznán. Na toto téma se v jednom ze svých projektů rozhodla experimentovat německá umělkyně Henrike Naumann. V rámci své rezidentury v Kongu, kam byla pozvána Goethe-Institutem Kinshasa, vytvořila ve spolupráci s tamními hudebníky Rachel Nyangombe a Bebsonem de la Rue alternativní historii hudebního žánru New Beat. Za kolébku tohoto tanečního žánru se hrdě považuje Belgie, země, která Kongo kdysi kolonizovala. Newbeatovou vlnu prý koncem 80. letech nastartoval DJ Dikke Ronny, kterému se v klubu Ancienne Belgique jedné noci podařilo zahrát jednu z desek na nižší rychlost (33 rpm + 8 %). Tím udal trend pomalejší taneční hudby, která svým vývojem směřovala k tvrdé taneční hudbě, raveu.

Stopy historie
Henrike Naumann, která se v minulosti zabývala například i fašizujícími tendencemi mezi německou mládeží, ukazuje na projektu „New Beat – This is Congo“, jak funguje kolonializmus a přepisuje nejen historii vlivů. „Když jsem byla v Belgii, zaujalo mě, jak patrné jsou tam stopy Konga a historie, kterou tyto dva státy sdílí. Chtěla jsem neotřelým způsobem, který by mi byl blízký, položit otázky k tématu kolonizace a postkolonialismu. Proto jsem si vybrala taneční kulturu a New Beat, který Belgičané považují za svůj vynález.“

Hrdí Belgičané v případě kořenů New Beatu zapomínají na detroitské techno a house, žánry, které vzešly z afroamerické komunity. Naumann se rozhodla zapomenout na podíl Belgie a místo toho dosadit do příběhu Kongo, které Belgie „civilizovala“ a doslova vytěžovala mezi lety 1908 a 1980. Dokonce i uran použitý na výrobu atomových bomb svržených na Japonsko pocházel z dolu Shinkolobwe. „Možná New Beat vznikl v Kongu a Belgičané si ho jen vzali,“ taková je výchozí myšlenka celého projektu. Naumann převrací role, exponuje tak praktiky kolonizátorů a počítá také s tím, že část publika znejistí a donutí pochybovat. „Rozhodla jsem se zůstat otevřená a chtěla jsem se nechat překvapit, říkala jsem si, že možná nakonec najdu i důkaz pro svou teorii. Je přeci téměř nemožné uvažovat o evropské kultuře bez uznání vlivu kultury Afriky.“

Intenzivně tiché pasáže
Vyvrcholením projektu měl být koncert Rachel Nyangombe a Bebson de la Rue, pro který Naumann připravila scénu, částečně i hudbu a vizualizace. „Zatímco publikum očekávalo taneční hudbu, Bebson připravil velmi pomalý experimentální set, ve kterém byly tíživé tiché pasáže a mluvené slovo. Bylo to tak intenzivní. Bylo to až bolestivé. Seděla jsem na pódiu a říkala jsem si, že to opravdu není tak lehké – snažit se otevírat téma kolonialismu. Takhle to ani nemůže fungovat.“ Katarze evidentně nenastala a performance zanechala v přítomných nepříjemný pocit z otevřené rány a nevyrovnaných účtů. Během příprav projektu se Naumann setkala s lidmi, kteří ji od projektu zrazovali a říkali, že nemá právo takto manipulovat s historií. Sama dodává, že je pozoruhodné, jakou představu máme o tom, kdo má právo „vytvářet vědění“ a psát historii. „Já ale nejsem novinářka nebo nezisková organizace, já jsem umělkyně a chci lidi donutit přemýšlet a třeba změnit názor na svět. A pokud se budou zamýšlet nad tím, jak se učíme historii, splnila jsem svůj úkol.“ ∞


autor: Mary C
Autorka je moderátorkou Radia Wave, hudební selektorkou a badatelkou, kulturní aktivátorkou.