Dokáže umění něco změnit? Minimálně mě změnilo hned několikrát. Může měnit svět? Dá se vůbec svět, který vypadá, jako by už mohl jen čekat na další velký třesk, ještě měnit? Umělce, kteří se snaží nejen unikat do nových dimenzí, ale i rozbíjet tíživý a nespravedlivý systém a navrhovat nové plány, jsem vždy obdivovala, a i když stále hledám transformační umění, dávám si pozor na umění, které se prohlašuje za politické.

Rojí se totiž umělci, kteří nikdy nezmění ani sebe. Tvůrci, kteří naskakují na trendy vlnu politického umění v době, kdy systém už má dávno protilátky a ví dobře, jak zpracovávat subkultury ve svůj prospěch.

V nedávném rozhovoru pro Radio Wave řekl František Skála, že politická angažovanost je dnes po umělcích požadována: „Současný režim jako by si kritiku na sebe sama záměrně instaloval. Jako by právě tím chtěl vytvořit iluzi svobody. Ale je to vážně jen iluze.“

Absence nových pohledů
Podobně uvažuje i chorvatská umělkyně Martina Zelenika alias Moon, jejíž několikaúrovňový multidisciplinární projekt Tab_Letter začíná výzvou lidstvu ve formě básně a vyzývá k účasti hudebníky z celého světa. Motivací jí byl především negativní vývoj, který pozoruje na celém světě, o současných formách politického protestu a proměny nejen v umění ale pochybuje: „Neměli bychom politikům věnovat tolik pozornosti. Pro mě jsou to jen velké nenasytné zrůdy, které potřebují naši pozornost. Když proti něčemu vystoupíte, bude jim to úplně jedno. Prostě už to nefunguje, možná kdysi, ale teď musíme přijít na něco jiného. Možná nakonec ta ignorace byla účinnější.“ Svým aktuálním projektem se snaží Zelenika zkoumat nevědomé hranice komunikace slovy, hudbou a obrazem a šířit pozitivní smýšlení.

„Obecně si myslím, že nás obklopuje až moc politického umění, zvláště v zemích s komunistickou minulostí. Jako by tu byla potřeba stále recyklovat ty staré politické motivy, nevidím tu žádný posun nebo proměnu. Prostě tu chybí nové pohledy na věc, otevřenost a pozitivní přístup.“

Materialismus a pokřivené hodnoty
Pro tyto účely převedla abecedu na minimalistický design a ten pak na notovou osnovu. Z písmen její básně Ode to humanity (Óda na lidstvo) se tak staly tóny. Báseň přeloženou do svého rodného jazyka nyní podle tohoto klíče interpretuje řada hudebníků. „Jako první interpretovali báseň v chorvatštině hudebníci ze Zagrebské akademie. Pak byla báseň přeložena do dalších jazyků, melodie se tím pádem mění a přidat se mohou další hudebníci,“ dodává Zelenika. Neexistuje tedy jedna podoba tohoto díla, záleží na hudebnících a hudebnicích, kteří jsou vyzýváni, aby si báseň převedenou na melodii zaranžovali a interpretovali po svém, nebo aby zakomponovali do skladby třeba i tradiční nástroje svého regionu. Tím chce umělkyně poukázat na kulturní specifika, ale zároveň rozdíly částečně potlačit tím, že se poselství převádí na univerzální jazyk, hudbu. V druhé fázi projektu potom Zelenika zpracovává fotky i audio a video záznam, který hudebníci pořídí. V závěrečné fázi by měla vzniknout mobilní aplikace a software pro potřeby umělkyně samotné. Výstupem by měla být i multimediální prezentace celého projektu.

Vzhledem k tomu, že v básni Zelenika vyjadřuje určité obav a rozčarování nad současným stavem společnosti, hudebníci by se ve své interpretaci měli snažit zachovat tuto podstatu výchozího díla. „V básni mluvím o dnešním lidstvu, které se utápí v touze po materiálním a má pokřivené hodnoty. Vyzývám člověka k návratu k jeho původní spirituální podstatě, aby byl opět lidskou bytostí.“ Dá se tedy říct, že první fáze projektu je politická a druhá fáze s nalézáním společného jazyka i oslavou odlišností by tam mohla být také vnímána. „Každá doba měla své politické umění a ta naše není výjimkou. Dnes můžeme napříč médii sledovat ty špinavé hry, které politici neustále hrají. Je to jako velká politická reality show. Politické umění je teď trend, ale myslím, že z toho žádná důležitá etapa historie umění nebude. Pro některé umělce může být motivací frustrace, ale u některých to může být i nedostatek nápadů. Někteří mají pocit, že tu takové umění je potřeba a někteří za tím zase vidí výdělek. Bohužel granty často dostávají umělci, kteří musí vytvořit dílo na konkrétní dané téma, např. migrační krize. Říkám tomu podmíněné umění, to není skutečné umění.“

Politické umění jako trend
Martina Zelenika je poměrně úspěšnou umělkyní, vystudovala obdobu naší umělecké akademie a strávila nějaký čas i na rezidencích v zahraničí, na zahřebské scéně se prý ale necítí moc dobře. „Není tu moc umělců, kteří by se věnovali současnému umění, výstav je tu málo. Není tu publikum ani trh s uměním. Když chci vystavovat, většinou mám pocit, že plýtvám časem i penězi. Přežít se dá jen, pokud si vytvoříte svůj vlastní svět, svůj vlastní chrám, a to je možná podobné i jinde na světě. Nakonec to nejdůležitější je věřit si, vysnít si něco a tvrdě na tom pracovat.“ ∞


autor: Mary C
Autorka je moderátorkou Radia Wave, hudební selektorkou a badatelkou, kulturní aktivátorkou.