Málem jsem se začala smát. Leželi jsme proti sobě ve dvou řadách, úplně neznámí lidé. Pohybovali nohama od sebe a k sobě a při každém výdechu vydávali zvuk, jako když uniká pára: Šššššš! Kdo někdy cvičil pilates, ví, o čem mluvím.

Kdyby do sálu přišel třeba domorodec z tajgy, asi by kroutil hlavou, co ti Evropani vyvádějí. Nejspíš by usoudil, že to je nějaký speciální rituál plodnosti nebo obřad zahánění zlých duchů. Ale kdepak, říkám v duchu tomuto imaginárnímu návštěvníkovi. My jsme právě vstali od svých počítačů a teď se snažíme protáhnout ztuhlé svalstvo a shodit nějaké to kilo.

„Zadeček nahoru!“ velí naše cvičitelka. Řada stehenních svalů se vypnula. Raz a dva! Je dost možné, že se právě v ten samý okamžik o patro níž rozhýbe les synchronizovaných rotopedů a za zvuků disca začne lekce spinningu, v posilovnách ulehnou unavení manažeři na bench a připravují si činky těžké jako všechna ta odpovědnost, která na ně dnes a denně padá, zatímco jejich kolegyně poskakují na malých trampolínách. Proti celulitidě je „jumping“ nejlepší – usmívá se od ucha k uchu předcvičující holčina.

Ve zdravém těle zdravý duch! Je přeci léto, doba svlékání se do plavek. Všichni chceme být krásní. Nebo aspoň většina z nás. Není krása relativní? Estetika subjektivní? Nevím, teď nemám čas ani energii nad těmito otázkami přemýšlet. Musím se soustředit na další cviky. Už cítím, jak se mi krásně tvarují boky a endorfiny kolují krevním řečištěm.