Mírný protivítr mu foukal do jeho neobyčejného obličeje ve tvaru krychle. Za okny kdosi pohyboval krajinou a průvodčí se zrovna škrábala v rozkroku. Ivan Čuněv se v jedoucím vlaku, s hlavou vykloněnou, snažil ústy lovit mouchy a drobné ptactvo. Tu Ivanovi přiletěla do úst velká sova. Ivan překvapen velikostí svého úlovku, si na chvíli zdřímnul, a poté sovu požádal o partičku karet. Sova byla gentleman a k partičce s Ivanem Čuněvem svolila. Po hře sova Ivana požádala, zdalipak by nemohla složit hlavu v jeho kupé. Ivan v tom problém neviděl, jen co se paní průvodčí doškrábala v rozkroku, tak u ní zaplatil jedno lůžko pro sovu. Přátelství těchto dvou se stvrdilo ještě téhož večera.