Barbora Sadová
28. 12. 2016 | poet
—
říkám si –
mám si zvykat na časté celibáty?
přibližovat se tak k Bohu?
nebo si zvyknout na dnešní dobu
a ulehat na lože
jak na ostří nože
s kdejakým klučinou
který pak vstane a uspokojen
spokojeně odjede na kole
protože auto –
to už je závazek
—
byli jsme spolu na dovče
…
pak mi řek
že machruju
já jemu zas, že ho miluju
no prostě jsme si neporozuměli.
—
počkat
až zahřmí
a donést svůj život do bezpečí
tam ho pochovat, ukolébat nocí
a nechat konečně vyspat