žlutavé záblesky domů, se všemi jejich byty
se vším zanecháváním
ztrácením a vypouštěním:
nahozená otázka, a další a další zadržená odpověď
zkusit chvíli mlčet
v takovém tom „hrozivém“ mlčení
které ale v nic nevyústí
jen jedna hodina z půlnoci
do které se nyní snažíš vtěsnat se vší tou kávou
a luftováním


už měsíc, přesně třicet dnů
ten stejný sklon světla
stejné nasvícení
kuchyňská linka v rohu místnosti
kůže, které se dotýkáme
je jen našich představ
chození z pokoje do pokoje
otevírání okna
výhled: přesný a také bohužel všelijak pokroucený
osamělý stůl
teď někdo ze tmy říká: „Běž a přijď“
a nezůstane u toho …


stále se boříme vlastními životy
nikdy a nic a mezitím se na cosi zeptáš
mezitím a mimochodem
a pak zase a několik dnů
a také temné místnosti
kde je tanec jednoznačně povolen
za nic na světě se neopakovat
jenže kroky jsou si podobné
muset odejít
noční bariéra, kterou otevíráme ve dne
právě teď
kdy na Slunečním náměstí hustě prší


zapomeneme tak trochu žít
nepatrně, ale už s pomlkami
zádrhely a nepatřičnostmi
zažlucené stěny
slova rozmlácená na drtivý prach
jenom tak, cosi stisknout?


Malé exily, Cherm, Praha, 2014, 120 stran