Přítomnost je vybičovaná reflexe minulosti, míra blízkosti reflexe ke svému předmětu, jak moc jsi při tom, intenzita, s jakou reflektuješ, senzitivita, schopnost zvědomovat probíhající děje a ukládat je do kroniky reflektovaného.

Všechno se začíná měnit. Pomalu ale jistě. Protože se měním já.

Nečekaně nastane období, kdy leccos přestane dávat smysl. Činnosti, které nás bavily, pro nás najednou ztrácí význam a nečiní nás šťastnými tak jako dříve. Nedosahují své hloubky a vytrácí se jejich smysl. Uvědomíme si, že to, co jsme dělali s nasazením a zaujetím, plníme už jen mechanicky. Místo naplnění přichází vyčerpání. Zmatek a nepochopení situace.