Může se člověk stát cizincem ve vlastní zemi? A lze najít domov za jejími hranicemi? Že vám to něco připomíná? Ano, v posledních týdnech se vzhledem k politicko-společenským událostem otázce domova věnuje velká pozornost.

Dětská tématika v díle bratří Čapků nebyla pouhým obdobím, ve kterém Josef a Karel setrvali a nepokračovali dál, ať kamkoli. Stala se východiskem a symbolickým těžištěm k definování fenoménu zvaného člověk.

Herci, herečky… dramatik, režisér, scénograf, technici, uklízečky, trafikant přes ulici a kdo ví kdo ještě má všechno podíl na tom, že se na premiéře můžeme kochat povedeným představením. Změnilo se něco od dob Karla Čapka?

Na konci září otevřela vršovická radnice v tamní Galerii DESET na pouhý měsíc výstavu se špetku nadsazeným názvem „Návštěva u Karla Čapka“. O Čapkovu osobnost v ní šlo jen povšechně.

Soňa Červená je hodná holka, ale dostala od Emilie Marty v roce 1884 napít a Depresivní děti toužící po penězích se to nebojí říct nahlas. Ve své nejnovější inscenaci se nechali inspirovat látkou od autorských práv nedávno oproštěnou, tedy dramatem Věc Makropulos od Karla Čapka. Více než devadesát let starý text pojali trochu netradičně, akcentovali téma nesmrtelnosti a inscenaci tak částečně osvobodili od tematické linky soudních procesů, na kterých je založena jedna z hlavních zápletek dramatu. Ostatně od souboru Depresivních dětí se nic tradičního očekávat nedá.

„Corrida je boj člověka a zvířete, v podstatě starý jako pravěk; má všechnu krásu boje, ale má i jeho bolest.“ Karel Čapek na výstavě galerie Vernon Tauromaquia, tváří v tvář býku, kterou můžete vidět v Obecním domě.