Pokud bude politika v oblasti kultury naplňována stejným způsobem, jakým je navržen, diskutován a artikulován její strategický rámec (Státní kulturní politika České republiky na léta 2015–2020), pak může tzv. živé umění na existenci MK jako partnera nebo alespoň přímluvce definitivně zapomenout.

Asi jsem v poslední době příliš obklopen novými technologiemi a lidmi, kteří vědí, jak je používat, než abych mohl reálně hodnotit možnosti jejich aplikace pro chod veřejné správy. I tak mě ale při každé návštěvě úřadu napadá podobná otázka jako při čtení poslední zprávy o dalším průšvihu Ministerstva kultury ČR: Proč všichni bez námitek a smířeně přispíváme na systém, který se podobá webovým aplikacím v devadesátých letech?

Všimneme si ještě loga sponzora na programu divadelního představení? Postřehneme, že nad orchestrem visí banner generálního partnera koncertu? A vadí to někomu? A komu se to líbí?