Riwaa Nerona (* 1989) je patrně nejslavnější česká korzetiérka, šití prádla se věnuje už deset let. Zajímalo mě, jak se tato noblesní dáma vypořádává s tím, že je označována za ztělesněnou ženskost, nebo například s očekáváními, že návštěvnice svých workshopů bude učit svádět muže.

První pravidlo je, že o slam poetry se nedá nic napsat. Vypadat smutně je nejlepší alibi, ale taky no way out. Zrzavá o mně něco říká druhé barmance, ta zase barmanovi. Vždycky zachytím takový ten pohled, kterým hledají objekt. Pohled, který neměl být zachycen.

Adrenalin v krvi postupně ustupuje. Vždy se mi rozbuší srdce, když vidím, jak se prodíráš davem směrem ke mně. Blonďaté vlasy po ramena se ti hýbou v rytmu chůze. Vše je stejné jako tehdy, když jsem tě poznal, ale i přesto je něco jinak. Přátelé nás začali nazývat slovem „vy.“ Ztrácím tím část sebe, ale získal jsem kus tebe. To mě děsí. Začínám uvažovat, jestli naše „my“ je to pravé. Chladně kalkuluji. Očekávání se stupňují.

Usilovně montujeme svítivé hračky bez duše a zarputile očekáváme. Na dotykovém horizontu vyhlížíme klid, štěstí a blahobyt, novou zemi zaslíbenou, zářné zítřky budoucnosti. Hrajeme si na přídi. U kormidla kdesi daleko se nehne kapitán ze železa. Spokojeně vypípává tok jedniček a nul. A zatímco náš střízlivý koráb stojí v oceánu probodaném kabely, namísto Ameriky k nám pluje ostrov z odpadků.

Jak načít nový rok, aby vložená očekávání nekypěla stejným entuziasmem a v jeho závěru opakovaným zklamáním? Přelom roku je mezníkem pro hodnocení. Nazírání na uplynulé a očekávání všeho nejlepšího od nově otevřeného časoprostoru. Kalendář nám svým datem dává ultimativní postoj, pomyslnost, že od teď je možné začít jinak.