Kdo alespoň na chvíli nezažil peklo, těžko může nahlédnout za bránu ráje. Narodil jsem se jako holka, ale jistě vím, že jde o omyl. Jsem jeden i druhý. Když je víra v umění silnější než v život. Takto zní podtituly inscenací souboru Tantehorse, který připravuje na duben profil nových i kultovních inscenací.

Flash – Elekrický výboj proudící nahým tělem. Vyčerpání – Flash – Zmučené tělo. Nekontrolovatelné podvědomí a blikající obrazovky v rohu pokoje – Flash – Munchův němý výkřik – Flash – Matka krájející jablka. Antikrist – Flash. Hypnosis – Flash – Vrzání provazu. Orgasmus – Flash – Melancholie – Flash!

Na zkouškách působí klidně, téměř nenápadně, mluví tiše, ale jeho práce je nepřehlédnutelná: nedávno zazářil velkolepým multižánrovým projektem Divadlo za bránou Bohuslava Martinů, ve kterém se mu podařilo propojit všechny fakulty pražské AMU. Pár metrů od nádvoří Lichtenštejnského paláce, kde se loni v červnu odehrály letní reprízy projektu, na katedře pantomimy pražské HAMU, se tento rozhovor s Radimem Vizvárym (33) uskutečnil.