Jsme nájemníci kultury, ale co vlastně smíme sledovat? Nic nám nepatří – filmy a seriály, které sledujeme, alba oblíbených interpretů a interpretek ani programy na úpravu fotek. Kulturu si pronajímáme – a výpověď může přijít kdykoliv.

Každý uživatel digitálního prostoru si vytváří neviditelnou identitu. Ta často existuje v rovině hyperreality – simulované skutečnosti, která může působit přesvědčivěji než realita sama. V digitálním prostoru se tato identita stává trvalou stopou, nezávislou na tělesné existenci.

Srpnový Artikl je unikátním vydáním a já vám právě osvětlím, proč. Připravila jsem ho společně s účastnicemi 5. letní Artikl akademie, se kterými jsem po dobu jednoho měsíce, čtyř setkání a mnoha hodin individuální práce dokončila vydání, které reprezentuje nejen současná kulturní témata, ale také živost jazyka