Profesor Milan Machovec jednu svou přednášku o smrti v antice zahájil povzbuzením, ať se posluchači smrti nebojí, že většina z nich to zvládne napoprvé. Jak to tedy s tou zásadní jistotou v našem životě je? Lze se na ni připravit?
Instalace Evy Jaroňové a Martina Cába v Galerii Evoluční předvede, jak vypadá doslovně prázdný symbol.
Deprese, smrt, sebevražda. To jsou témata pro umění a umělce často příznačná. A nejen pro motivy jejich děl, ale i pro životy a osudy jich samotných. Seznam těch z nich, kteří svůj život skončili dobrovolně, je hodně dlouhý. Troufám si tvrdit, že v tomto smyslu je umění jedním z nejrizikovějších povolání.
Rozchod je jako smrt. S ním končí život, jak ho člověk zná. V dáli se rozprostírá nejistota posmrtné existence.
Byla týden pryč a teď jsme se měli setkat. Měl jsem ze setkání obavy, na druhou stranu jsem toužil si všechno vyříkat a být zas šťastně spojen. Pár týdnů před jejím odjezdem došlo k ochladnutí citů, k zádrhelu v komunikaci, k odcizení se. Říkal jsem si, že odloučení může mít pozitivní výsledek, může nám pomoci nalézt k sobě opět cestu, probudit vášeň a napravit ušlé zisky.