Rubrika tones notes vznikla jako snaha inspirovat nejen mladé hudebníky, ale i mnoho dalších, kteří se snaží aktivně působit v oblasti hudby. Vzhledem k tomu, že ve svém rozhlasovém pořadu prezentuji a popularizuji co nejvíce aktuální hudby, zamýšlím se i nad organizací hudby, infranstrukturou, ve které se hudebníci pohybují, hudebním průmyslem a vzděláváním. Pokud se v této oblasti chcete v Čechách vzdělávat, skončíte většinou jako samouk.

Přestože umělci mají na internetu k dispozici mnoho nástrojů, jak prezentovat svou hudbu, a hledání nových talentů je daleko jednodušší, existuje určitá bariéra mezi talenty a médii. Novinářů, kteří je hledají, pořád není mnoho. Proto doporučuji zaměřit se na nezávislé magazíny. Jedním takovým, který sleduje trendy v oblasti nové hudby a vizuálního umění a zároveň má skutečný zájem o věc a nebojí se jít hledat do větší hloubky, je slovenský blog, spíše už magazín, Swine Daily.

„Ale já to nemám kde přehrát“ – taková většinou bývá reakce lidí, když jim darujete kazetu. Samozřejmě, často nemají ani gramofon, i když, jak nedávno informoval magazín Forbes, vinyly se v roce 2015 prodávaly nejlépe za posledních 28 let.

Byla by chyba myslet si, že to zásadní kulturní dění se odehrává pouze v Praze. Právě v regionech se dá narazit na řadu uměleckých solitérů a pozoruhodných kulturních spolků. Osobně vidím v kulturních kolektivech a komunitách naději a považuji spolupráci umělců za klíčovou. Právě díky ní mohou nejrůznější DIY umělecké platformy úspěšněji šířit i poměrně avantgardní myšlenky a inspirovat více lidí svou uvědomělostí a otevřeností, třeba jako Budějovický kolektiv Svetadil v čele s mladým dýdžejem Janem Hajšmanem.

Jednu dobu se zdálo, že klubů s progresivní dramaturgií aspoň ve větších městech přibývá, nové kluby jsou ale často sezónní a ne vždy mají dlouhou životnost. Mladá elektronická scéna ale nestrádá.

Major labely působí v dnešní době jako továrny na stejnost. Hudba, kterou vydávají, je nejčastěji funkčním produktem, rychloobrátkovým zbožím, které nemá nic společného s kategorií umění. Nebudu se ale dlouho zabývat kritikou a předložím inspirativní příklad z české hudební scény.

Ještě před pár lety měla většina hudebních fanoušků doma gramofonové desky tak maximálně po dědečkovi. Dnes koupíte vinyly i v supermarketu a levný gramofon se stal během minulých vánoc jednou z nejprodávanějších položek v kategorii elektroniky na Amazonu. Přesto, že cédéčka se stále prodávají dobře, zástupy hudebních fanoušků i z řad mladých chtějí dnes opět vinyly. Z menšinové záležitosti alternativních labelů se stala nejrychleji stoupající hvězda mezi fyzickými nosiči.

Mnoho českých kapel má problém s tím, že sice nějak zní, ale nijak nevypadá, a to nejen na koncertech. Když se ale rozhlédnu na scéně, kterou nejraději sleduji, přibývá umělců, pro něž je přirozené zabývat se i vizuální stránkou, obalem alba nebo klipem, chtějí se posluchačům představit komplexně, nehledě na to, že třeba klip je dobrým nástrojem propagace alba nebo turné.