Československo, druhá polovina 70. let a období normalizace. Přesně do této doby jsou zasazeny fotografie Vladimíra Ambroze dokumentující řadu jeho performancí a akcí ve veřejném prostoru tehdejší socialistické společnosti. Pražský Dům fotografie nám nabízí možnost poznat krátké a téměř neznámé umělecké období tohoto brněnského architekta, a to do 29. dubna 2018.

Obrazy mé, vzniklé od září 2016 do února/března 2018.

„Z fotografie, na které se moje dvě malé dcery spontánně zapojily do taneční performance v Central Parku v New Yorku, vznikla první výšivka, která dokonale zhmotnila okamžik koncentrovaného štěstí a pocit absolutní svobody, jež se v nepravidelných intervalech vrací,“ říká autorka konceptu „BRO.“ Ivana Kocmanová.

Už se pomalu stává zvykem, že prostory Galerie Rudolfinum mění svůj vzhled s každou novou výstavou. Tentokrát světlo ustoupilo tmě, aby pozornost návštěvníků upoutalo šest videoartových projekcí. Vítejte na výstavě Domestic Arenas.

Studenti Fakulty umění a designu Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni hledali odpovědi na otázky „Jak vidíme sami sebe, jak nás vidí cizinci? Na co jsme hrdí a co nás charakterizuje?“ Vznikla tak sbírka plakátů graficky zachycujících pohled studentů na identitu a image Česka, které jsou vidění v Českém centru Praha do 15. března 2018.

Deník není jen blok v zásuvce nočního stolku, do kterého ukrýváme naše myšlenky a prožitky. Deník může být i kresba, koláž, zaznamenávající plynutí času, začátek a konec jedné epochy. Výstava VIVA LUBOŠ PLNÝ! nám kromě jiného takovéto netradiční záznamy představuje. Seznámit se s tvorbou tohoto umělce, jediného českého zástupce na loňském Bienále v Benátkách, se nyní můžete v Centru současného umění DOX až do 12. března 2018.

Společná herna, prádelna, tělocvična či bazén? Pro děti jesle, pro dospělé lázně. Tohle vše jste mohli najít na jedné jediné adrese. Tak vypadaly kolektivní domy. Jaké to je bydlet spolu, výhody i nevýhody tohoto komplexu a vzpomínky lidí, kteří v nich bydleli, vám prozradí výstava v olomouckém Muzeu umění.

MuMo není kreslená postavička z animovaného filmu, ale zkratka pražského Muzea Montanelli, které právě hostí výstavu děl akademické malířky Ludmily Jandové nazvanou Mezi nebem a zemí. Výstava, snažící se alespoň částečně představit různorodou tvorbu této nepříliš známé, a přitom nadčasové umělkyně, je k vidění do 23. února letošního roku.

Napravo, nalevo, všude beton. Šeď střídá šeď a ztratit se v uniformním labyrintu je v podstatě nevyhnutelné. Panelové sídliště jako neopakovatelný urbanistický, architektonický, ale také sociální experiment představuje výstava Paneland v Moravské galerii v Brně.

Folklórní motivy inspirované lidovými pověstmi a bájemi přináší v postmoderním výtvarném jazyce výstava Paradise Jana Vytisky.

Skrze moderní média můžeme v reálném čase sledovat ledacos: od pasoucích se zvířat v severských lesích přes jízdu vlakem zimní krajinou až po válku a brutality páchané uskupením známým jako Islámský stát. Denně nám tak před očima prolétají desítky obrazů z celého světa. Celkový obraz nám však uniká, jak se pokouší ukázat výstava Před očima: Příběhy Iráku.

O sluzích v Brazílii toho asi nikdo z nás moc neví. Andrej Balco se nám svou výstavou nazvanou Domésticas pokusil tento svět trochu více přiblížit. Fotografie mapují vztahy sluhů a jejich pánů v přirozeném prostředí, které spolu vytvářejí.

Na přelomu roku byl v brněnském Domě pánů z Kunštátu otevřen mezinárodní rezidenční program Brno Artists in Residence.

Pavel Opočenský je ve světě umění známý především jako sochař pracující s tvrdými magmatickými horninami monumentálních rozměrů či jako šperkař a designér. Jeho výstava v Galerii Villa Pellé tak bude pro mnohé pravděpodobně překvapující. Opočenský zde odhaluje svou něžnou tvář prostřednictvím rovné stovky kreseb pastelkami, které jsou provedeny do jemných detailů. Vůbec poprvé můžete zhlédnout dosud neprezentované práce pro renomovaného sochaře tak netypické.

Výstava Jana Gemrota v pražské Galerii Vltavín je spíše ukázkou či ochutnávkou témat poslední tvorby než uzavřeným souborem. O aktuální výstavě s názvem Podivná figurace jsem si povídala s autorem.

Nikon Photo Gallery uvádí do konce října výstavu fotografií vítězů mezinárodní fotografické soutěže Nikon Photo Contest. Ta patří mezi ty nejvýznamnější už od roku 1969.

Výstava TRANS (FORMA) – The Bone Phone Heleny Lukášové a Michaela Reese nadčasově propojuje fyzický aspekt lidské existence a prehistorii člověka s virtuální technologickou současností.

Posledních pět let tvůrčí práce Krištofa Kintery a na dvě desítky soch, instalací a interaktivních objektů představí výstava Nervous Trees.