Druhý den po konci světa

08. 01. 2013 | Top story, Téma

Je teprve druhý den
po konci světa
a svátek Narození Páně
a mlha nad Vltavou
a ticho po pěšinách
zamlklého města
plaší opilé skupinky přátel
vzdálených civilizací
pozorujících pulzující záři
svátečních neónů
zamrzlé stíny v oknech
se tisknou k sobě
a mokrý černý svetr
v oroseném světlíku
tiše zírá svatou nocí na břeh
skupinky spřátelených labutí
loví ve vlnách řeky
šupiny měsíčního třpytu
zatím nikdo nezjistil
zda se labutím zdají sny
také po skončení světa
ještě nikdo nestihl svolat komisi
vypsat granty
rozkrojit jablko
a poslat skořápku po hladině

Je teprve druhý den
po konci světa
nesmělé kroky prvních chodců
právě zrozeným vesmírem
jestli jsi dospělý, tak se vrátíš
zazní ulicí hlas ženy
který se láme
o schody činžovního domu
z něhož vybíhá stárnoucí muž
a třesoucí se rukou zapaluje cigaretu
hučení rozvodněného Botiče
pod železničním mostem
olovo města vtéká
do chladných vln řeky
a kreslí kontury budoucích světů
tak křehkých
jako byly ty minulé
z vařící se vody stoupá pára
a něžně objímá
tělo svatého Víta
spícího na obzoru

Ulicemi promlklého města
dnes bloudí úplně první lidé
potácejí se
v jablečném větru
a ořechových vlnách
je teprve druhý den
a svátek Narození Páně
jen pár slov do úplňku
všechno je malé
a na dotek
okna nového města
jsou znovu plná snů
hosana