Hypnóza je opředená celou řadou mýtů a pověr, jež v mnohých probouzejí obavy ze zmanipulování. Nic takového ovšem není možné. Jak vlastně hypnóza funguje? Co všechno lze řešit hypnoterapií? A jaké je takové posezeníčko u hypnotizéra?

Naše mysl se skládá z mysli vědomé a mysli nevědomé. Zatím co vědomá část třídí informace a kriticky je analyzuje, nevědomá část zahrnuje veškerou naši moudrost, paměť a inteligenci. V uspěchaném tempu dnešní doby jsme vystaveni většímu tlaku na naši vědomou mysl, než tomu bývalo v minulosti. Ať už se to odehrává přímo v konfrontaci s druhými, anebo podprahově vnímáme tyto impulsy v reklamách, na lifestylových blozích či na sociálních sítích, kde denně čelíme názorům ostatních, kteří nám říkají, jak máme vypadat, co máme jíst, jak máme trávit svůj volný čas. Naše vnitřní spokojenost a představa štěstí je dnes převážně spojována s dosažením bohatství a popularity. A při honbě za těmito cíli už i dost možná zapomínáme na to, kdo skutečně jsme a co je pro nás důležité. Pokud kolektivní vědomí vypadá takto, naše individuální vědomí má tendenci tyto impulsy přejímat, z čehož v některých případech vzniká řada psychických problémů, přehnaná sebekritičnost a nadměrný stres. Nedovolte nikomu, aby vám říkal, kdo jste nebo jací máte být. Pokud o sobě máte pochybnosti, či nevíte, kam směřovat svůj život − zkuste se na chvíli zastavit, vydechnout a v klidu začít hledat odpovědi sami v sobě.


Odpovědi na všechno jsou hluboko v nás

Jak můžeme proniknout do svého nevědomí? Jednou z cest, jak se dostat do změněného stavu vědomí, je pomocí transu. Existuje několik druhů transů, ty volně navozené a využívané nacházíme například v józe, meditaci a také v novějších oborech, jakými jsou kreativní vizualizace a regulace stresu. Nejtajuplnějším volně navozeným transem je však hypnóza. V hypnotickém transu neexistují konveční názorové hranice, kterými je náš běžný život určován. Můžeme si vzpomenout na cokoli, co se nám v životě stalo. Můžeme se vrátit k traumatům minulosti a získat nový vhled. Můžeme si znovu projít své silné okamžiky a v budoucnu je zopakovat. Můžeme dokonce vkročit do budoucnosti, představit si to, co bychom rádi dovedli a čím bychom rádi byli, a vzít si to sebou.

Hypnóza je opředená celou řadou mýtů a pověr a jako taková dodnes nemá jasnou definici postavenou na konečném objasnění a uspokojivém vysvětlení, co to vlastně je ten „transový stav“. To nás zavedlo až do Nemocnice Na Bulovce, kde ordinuje hypnoterapeut Petr Řehák.


V ordinaci u hypnotizéra

Návštěva praktikujícího terapeuta, jenž zhypnotizoval mou dobrovolnici, změnila můj pohled na věc. Oprostila jsem se od klišé, ve kterém jsem si představovala, jak několika záhadnými magnetizujícími pohyby dojde ke změně vědomí a hypnotizovaný bude plnit pokyny svého terapeuta. Taková situace je samozřejmě také možná, ale jedná se o předem připravené číslo dvou osob, které do sebe vkládají velkou důvěru. Realita je naprosto odlišná, více lidská, intimní a naprosto bezpečná. O tom, jak probíhají sezení u hypnoterapeuta, jsem si povídala s panem Petrem Řehákem, jenž následně zhypnotizoval slečnu Šárku, která se po terapii svěřila se svými čerstvými dojmy.

Co je tajemstvím hypnózy?
Petr Řehák: Tajemstvím hypnózy je, že nelze jít proti vůli daného člověka. Hypnotizér nemůže subjekt ovládat. Vždycky je to o domluvě. Každý člověk je trochu odlišný. Proto nepracuji s přesně danou metodou, je to procedurální záležitost komunikační, a tak každá hypnóza je trošičku jiná. Důležitou integrální součástí je naladění se na druhého člověka. Opravdu nejde o to, že by nějaká slova objektivně zabrala a nějaká objektivně nezabrala. Spíše se hledají společné cesty, během kterých se ten člověk natolik uvolní od nějakého napětí nebo návyku na napětí, až je často sám překvapený, co všechno dokáže. To pro něj může být velmi motivující. Hypnóza je technika, jež pracuje jak s vědomím, tak i s vůlí. Když se v nás během hypnózy probudí aktivita, pozornost k tomu, co je „nevědomí“ nebo „předvědomí“, uvědomujeme si, že něco víme, i to, že něco nevíme. A tento prvek se dá různě kombinovat. V tomhle smyslu se nebojte toho, že je to trochu hra. Ale život je trochu hra, co si budeme povídat.

Co všechno lze pomocí hypnoterapie vyřešit?
Petr Řehák: Vždycky záleží na motivaci a způsob užití. Může vyřešit téměř všechno a nemusí vyřešit vůbec nic. Je určená na všechny problémy související s napětím, které se projevují různými somatizacemi, jako jsou například úzkost, strach, stres, ale také může člověka odnaučit kouřit nebo zkrátit dobu trvání chřipky. Hypnoterapie nemůže vyléčit hloupost, nižší intelekt nebo demenci.

Existují osoby, které nelze zhypnotizovat?
Petr Řehák: Nelze pracovat s osobami, které mají nějaké psychotické onemocnění, například se léčí se schizofrenií. Tato onemocnění s ebou již nesou změněný stav vědomí, někdy aktivnější, někdy méně aktivní, ale před tou atakovou dobou, či v jejím průběhu, je hypnóza neúčinná a je lepší pacienta naopak probouzet do reality.


První pocity po hypnoterapii

Mým původním záměrem bylo celé sezení sledovat a pořídit z něj videozáznam. Po rozhovoru o průběhu terapie jsem intuitivně vycítila, že má přítomnost by narušovala průběh hypnózy. Seděla jsem sama v čekárně, a když asi po hodině dorazila Šárka, měla zarudlé oči a působila velmi rozespale.

Jaké máš pocity? Podařilo se tě zhypnotizovat?
Šárka: Bylo to hodně zvláštní. Začali jsme rozhovorem, probíhajícím v duchu toho, že to teprve přijde. Pořád jsem čekala, kdy pan hypnotizér začne odpočítávat, nebo mě nějakým způsobem upozorní na to, že už začneme s hypnotizováním. Ale zároveň jsem pomalu začínala vnímat, že najednou nad sebou ztrácím − neřekla bych úplně kontrolu, ale přišla jsem si mimo. Trans neměl jasný začátek, ale pozvolna to mnou prostupovalo. Celou dobu jsem cítila něco jako velkou únavu, uvolněnost. Najednou mi míň jela ta hlava, na kterou jsem zvyklá. Mnohem více jsem si dovolila na nic nemyslet a jenom vnímat hypnotizérova slova. Byl to takový ten pocit, kdy už skoro usínáte, ale snažíte se nespat a upínáte veškerou svou pozornost na slova toho druhého. Vnímáte, že už nemáte tolik síly, abyste se sami projevovali, a jste takoví odpojení. Zároveň jsem přestala mít potřebu se hýbat. Uvědomila jsem si, že jsem strnulá, a začalo mi docházet, že jsem už zhypnotizovaná.

Jaká byla komunikace, když jsi byla více napojená na své nevědomí? Podařilo se ti najít odpovědi nebo řešení na problém, který jste během hypnoterapie probírali?
Šárka: Pořád jsem si plně uvědomovala své odpovědi, ale přišlo mi, že zním trochu jako robot. Sice jsem mluvila, ale neměla jsem nad tím takovou kontrolu jako při běžné komunikaci. Bylo to více plynulé. Netlačila jsem na sebe, nepřemýšlela jsem, co a jak mám říci. Když jsem dostala otázku, odpověděla jsem automaticky, bez rozmýšlení, na které jsem běžně zvyklá. Pokud jsem nevěděla odpověď, zkrátka jsem to přiznala, aniž bych se snažila nějakou vymyslet. Samotnou mě překvapilo, že například na nějaké zásadní otázky nemám co říci. Ale zároveň jsem zůstávala klidná. Všechno bylo naprosto přirozené a jak má být. Přiznala jsem si díky tomu, že některé věci ve svém životě ještě nemám ujasněné. Naopak mám nyní více vyřešené, co je jádrem mého problému. A když si to teď uvědomuji, tak vnímám, že mne to může někam posunout, že jsem vyslovila věci, o které se teď mohu opřít, a že jsem pojmenovala věci, které se mi dějí a vnímala jsem je jako problematické, ale už jsou pro mne mnohem přehlednější. Už mě to všechno tolik neděsí, což mne samotnou překvapuje, že vůbec tohle říkám. ∞


Poděkování
Mgr. Petru Řehákovi, který je psychoterapeutem v hypnotické a nehypnotické komunikační strategii, se zaměřením na systemické léčebné postupy. Slečně Šárce, jež podstoupila terapii hypnózou.