Zahrádkaření v současné době zažívá svou renesanci. Pravděpodobně proto, že čím dál více začínáme řešit, co jíme, a chceme vědět, odkud jídlo pochází. Je to přímá cesta k tomu, začít si sám některé plody pěstovat, což se zdá být v centru velkoměsta skoro nemožné. Řešením jsou však komunitní zahrady, které v uplynulých letech začaly vznikat i v Praze. Jednou z nich je spolek Prazelenina, sídlící v pražských Holešovicích, o kterém jsem si povídala s jejím předsedou Filipem Volavkou.

O Prazelenině jsme již před lety psali, co se od té doby změnilo?
Pár lidí se obměnilo. Pořád řešíme, kde otevřeme následující sezónu. Myslím, že spoustu provozních a administrativních věcí máme ale již zvládnutou. Postavili jsme hřiště na petanque a zase o něj přišli. Nebo vybudovali pec na 15 pecnů chleba, tu naštěstí stále máme – nyní v Přístavu 18600 – a co nevidět zahájíme workshopy pečení chleba.

Kdy a proč vás napadlo založit Prazeleninu?
Prazeleninu založil v roce 2012 architekt Matěj Petránek společně s kavárníkem Jiřím Novákem. Inspirací pro Matěje byla komunitní zahrada v Helsinkách.


Jak těžké bylo sehnat vhodné místo?
Ve městě je prostor vzácný a tedy i drahý. Stále se potýkáme s otázkou, kde budeme další sezónu. Nyní jsme také v pronájmu u soukromého subjektu. Většinou dočasně oživíme nějakou plochu, na které se bude stavět, čeká se na stavební povolení a její majitel nám ji dočasně pronajme. V současné době ale intenzivně komunikujeme s městskou částí Praha 7, která nám pomáhá nalézt další místa. Máme dokonce záštitu pana starosty a to nám v jednáních s ostatními pomáhá, takže se blýská na lepší časy a možná by mohlo vyjít něco na více sezón.

Jaká je nejčastější věková skupina, která využívá vaší komunitní zahrady?
Chodí k nám všichni od kojenců po důchodce. Mnoha členům je mezi třiceti a čtyřiceti lety.

Chodí lidé jen z Prahy 7 nebo i z jiných částí?
Nejvíc je „Holešovičáků“, ale navštěvují nás i z jiných čtvrtí.

Jak moc náročné jsou začátky pro někoho, kdo se zahradničením nemá žádnou zkušenost?
Je to úplně jednoduché, stačí chtít. S tím, jak založit záhonek, co kdy zasadit a sklidit, na naší zahradě vždy někdo poradí.

Je možné získat v rámci členství nějaké poradenství?
Důležitým prvkem naší zahrady je pěstování sousedských vztahů. Zahradníci se radí mezi sebou, co a jak, a pokud mají nějaký konkrétní dotaz, vždy najdeme někoho povolaného. Řeší se, jak si poradit se škůdci bez chemie, jaká odrůda rajčat je vhodná pro pěstování na Prazelenině a podobně.

Každý, kdo na Prazeleninu začne docházet, dostane přidělený vak k pěstování. Jak dlouho trvá uzpůsobení vaku před tím,
než člověk začne sázet?
Za půl hodiny je pytel plný zeminy a může se začít.

Co se u vás nejčastěji pěstuje a co bylo naopak za dobu působení Prazeleniny raritou?
Ze zeleniny jsou to asi saláty, ředkvičky, mrkve, dýně, hrášek, rukola, rajčata. Dále jsou oblíbené bylinky – bazalka, oregano, petržel, pažitka. Někdo pěstuje pár jahod a jiní si záhonek zkrášlí květinou. A co bylo raritní? Na jednom záhonku byl k vidění maják, který v noci svítí, na jiném veliký trpaslík a na dalším byla zelená kostra.

Je městské zahradničení spíše volnočasová aktivita nebo důvod k setkávání s ostatními zahradníky?
Naše motto je „Pěstujeme zeleninu a sousedské vztahy“. Myslím, že ten prvek setkávání je velmi důležitý.

V čem vidíte největší přínos vašeho projektu?
Podle mě je největším přínosem Prazeleniny to, že se lidé potkávají ve školkách, v obchodech, na úřadě a zdraví se s úsměvem, protože se znají z Prazeleniny. A to mi přináší největší radost. ∞