Klára Zahradníčková a Lucie Králíková spustily před třemi lety projekt Efemér, pod jehož hlavičkou se zabývají alternativním přístupem k práci s řezanými květinami. Jejich filosofie stojí na využívání květin z lokálních zdrojů, jako je vlastní zahrada nebo městská divočina. To vše navíc propojují s folklórem, lidovými zvyky a rituály. A právě o tom jsme si společně povídaly.

Ve své tvorbě se inspirujete tradicemi a rituály. Co pro vás osobně znamená slovo rituál a jak byste jej definovaly?
Rituál chápeme jako obřad, který má předem stanovený postup, koná se podle určitých pravidel a slouží k naplnění nějakého žádoucího cíle. Pro nás osobně je rituál a lidový zvyk důležitý z více důvodů. Úplně na začátku se nám líbila atmosféra na místě, kde se konala nějaká lidová slavnost. Všímaly jsme si výtvarného zpracování rituálních převleků, krojů, různých obřadních nástrojů, poslouchaly jsme texty písní a fascinovalo nás sebevědomí tanečníků. Taky tu byla silně cítit hrdost lidí a jejich náležitost k určitému místu, ke společenství a ke krajině. Připadaly jsme si trochu jako turistky ve vlastní zemi, nerozuměly jsme souvislostem a to nás motivovalo začít se folklorem zabývat hlouběji. Studiem knih, cestováním, seznamováním se s místními a návštěvami lokálních malých muzeí jsme se dostaly k úžasnému zdroji výtvarné inspirace.


A co následovalo?
Vymyslely jsme projekt Efemér, jehož cílem je mimo jiné mapovat a rozšiřovat povědomí o lidových zvycích, protože je považujeme za důležitou součást kulturního dědictví naší země. Při tom všem zkoumání a hledání se náhle objevila jedna věc. Bylo to uchopení a prožívání času v tepajícím městě, v roztěkané současnosti, v chaotické době. Přišlo to s tím, že jsme si pořídily zahrady téměř uprostřed města, abychom si tam mohly pěstovat rajčata, kytky do vázy, abychom mohly sedět u ohně a dívat se do něj. Začaly jsme obdělávat půdu a dostaly se do podobné situace jako kdysi hospodář na svých polnostech. Najednou nás začalo zajímat počasí (studujeme i pranostiky) a rok se rozdělil na období intenzivní práce a odpočinku. V předjaří plánujeme, co nového budeme pěstovat, nakupujeme semena a cibule, na jaře sejeme, vysazujeme, v létě vše udržujeme a zachraňujeme při tropických vedrech (nadáváme na vedra a vyvoláváme déšť), na podzim sklízíme, slavíme, děkujeme za úrodu a zlepšujeme půdu a v zimě víc přemýšlíme, prožíváme daleko silněji advent a konečně si můžeme číst a studovat. Dnů k oslavám a k usebrání je daleko víc než v chaotické době, kdy se jen honíme za prací a radostný odpočinek se scvrkne na slova pátek, sobota, neděle.

A jak byste definovaly pojem rituál v rámci své výtvarné tvorby? Jakým způsobem s ním nakládáte?
Rituál a zvyk, tak jak se odehrává na svém přirozeném místě, ctíme a snažíme se jeho princip, základ, přenést do své tvorby. Zvyk či rituál zásadně nekopírujeme, protože se už odehrává v jiném prostředí, v jiné době, v jiných souvislostech. Nejlépe když uvedeme nějaký příklad. Krásným tématem byla svatba naší kamarádky Barbory, která se vdávala na počátku června. Vždycky se snažíme představit si, co by v naší době dělal náš předek. Pracoval by na poli a slavil zrovna v této době letnice, svatodušní svátky. Charakteristické pro tento čas byly také hry na krále a královničky, spojené s různými zvláštními rituály jako honění a stínání krále. Královničky chodily v průvodu o Svatodušním pondělí, měly rozpuštěné vlasy a na nich věnečky, hlavní královnička jela buď na koni nebo šla skryta pod baldachýnem. Dívky procházely vesnicí, zpívaly a tancovaly a za obchůzku dostávaly různé dárky. Tento zvyk se začal vytrácet už v průběhu 19. století. A postavu hlavní královničky jsme proměnily v naši nevěstu Barboru, která jela na obřad na koni, na hlavě věnec, uvitý podle dávné tradice s rudými stuhami, které nesly její družičky. Pracovaly jsme přirozeně se stejnými rostlinami jako tehdy, nacházely jsme stejné plodiny jako naši předci. Jen jsme přidávaly květiny, které manželskému páru zajistí plodnost. I to lze nalézt v knihách.

V projektu Efemér se věnujete hlavně vazbě květin, pokud si ale zvolíte výtvarné zpracování některého z obyčejů, dáváte přednost těm, kterých jsou květiny součástí, nebo to není podmínkou?
Hned u zrodu projektu Efemér stála myšlenka vyjadřovat se výtvarně pomocí rostlinného materiálu. Všechny plodiny ovšem musí pocházet z našich zahrad nebo z naší krajiny. Tím se logicky připojilo zahradničení, hledání toho, co pěstovali naši předci a jaké rostliny se vyskytují v naší krajině přirozeně. A od života předků a zahradničení se už dostáváme k průběhu celého hospodářského roku a k výročním zvykům a rituálům, k mezníkům lidského života, ke křtinám, narozeninám, svatbám, výročím, pohřbům. Začaly jsme vymýšlet kytice a objekty, které čerpají z minulosti, ale fungují už v současnosti. Takže ano, rostliny jsou základem Efeméru. Je to určité omezení, zaměřovat se na zvyky, kde rostliny figurují, ale určitě větší dobrodružství při hledání.

Na podzim se slaví svátek zemřelých, jak by vypadala oslava tohoto svátku ve vašem pojetí?
Svátek Všech svatých a Památka zesnulých se slaví vždy 1. a 2. listopadu. Tyto dva dny splynuly v lidové pojmenování Dušičky. Je to jeden z našich nejoblíbenějších svátků. Temný den, mihotání svíček, úklid hrobu, tichá rozprava s blízkými, kteří už nežijí. Setkání s rodinou. Účastnit se svatodušní mše za naše blízké. Je to tak posvátný den, že bychom určitě nevymýšlely nic navíc. Jen si vždycky ještě vybereme nějaký opuštěný hrob a dáme na něj kytici, kterou jsme uvázaly, a na ty další opuštěné pokládáme svíčky. Večer z 1. na 2. listopadu rozsvěceli naši předci na oknech svíce (svítily až do rána), aby duše jejich předků našly aspoň tuto jedinou noc cestu domů.

Máte ve svém podzimním itineráři nějaké další lidové obyčeje, ke kterým se v tomto období chcete navrátit (případně pravidelně navracíte)? A jakým způsobem?
Máme v plánu uspořádat dožínky u nás v městské divočině v centru města, kde máme pracovnu. Sklízení městských trav a divokého máku. Z trav pak budeme vyrábět různé objekty pro nevěstu z Jižního centra. Určitě budeme vycházet z ducha místa, naše nevěsta bude Romka, která tu bydlí, a bude mít na sobě kroj, jenž se původem nebude vázat k žádnému kraji. Taky se snad znovu zúčastníme svatomartinských hodů v Kyjově, kde přetrval ještě hodně zvláštní rituál mlácení kačera. Koupíme si domů větévku rozmarýnu ozdobenou stuhami a papírovými květy (příspěvek na zábavu pro chasu) a příští rok nám snad už neuteče zarážení hory, které snad pak taky uspořádáme v nějaké malé vinici. Určitě chceme taky jet na Horňácko, tento kraj nás nesmírně přitahuje. Po svátku svatého Martina se už stáhneme do tepla pracovny, budeme se scházet s přáteli a dohánět resty, které jsme nezvládly dokončit během teplé části roku. Někdy tomu říkáme přástky, i když už dávno nespřádáme len.

Jste z Brna, objevily jste během svého hledání nějaký specifický lidový zvyk, který se váže vyloženě k této oblasti a dá se dobře výtvarně pojmout v rámci vaší tvorby?
Brno je velké město, a snad právě proto už dávno ztratilo vazbu na venkov, kde se konalo hodně obyčejů souvisejících se zemědělstvím. Populární vinobraní, vánoční trhy a jiné akce na náměstí nás spíš odrazují a vyhýbáme se jim velkým obloukem. V okrajových částech Brna, jako je Komín nebo Stará Líšeň, se konají hody, na které jsou místní hrdí. Tam rády jezdíme a pozorujeme renesanci krojů a chuť opět slavit, podporovat společenství a sousedské vztahy. Hody také svérázně pojali obyvatelé městské čtvrti Kamenná kolonie, která prošla určitým vývojem. Dříve se zde pořádaly průvody v kyjovských krojích, ale o těch nám dnes mohou vyprávět už jen pamětníci. V Brně proto máme své vlastní svátky a rituály, které souvisejí s minulostí a vazbou na venkov, ale odehrávají se v městské divočině. Takto jsme například postavily polní oltář na svátek Božího těla, trhaly jsme květy zplanělých a invazivních rostlin jako obětinu a prosbu za úrodu. O Smrtné neděli jsme vynášely v této krajině smrtku, objekt z větve pajasanu a suchých, mrtvých rostlin, které jsme nespotřebovaly během zimy. Plastiku jsme zapálily a hodily do Svratky. Očista po zimě, vítání jara, začátek nové sezóny.

V čem podle Vás tkví přínos znovunavrácení se k lidovým tradicím pro člověka jednadvacátého století?
Nemůžeme soudit obecně. Všímáme si, že se lidové tradice staly inspirací pro různé oděvní ateliéry, a ta práce se nám moc líbí. Pro nás je důležitý přenos a zachování části kulturní tradice, a také i hlubší prožívání dní v roce. Každý rok najdeme něco nového a naše dny jsou daleko pestřejší. Už se moc těšíme na advent, dřív symbolizovaný hlavně honbou za dárky v kulisách divokých adventních dekorací. V zimě zpomalujeme, zavíráme se doma, čteme, píšeme, já (doplňuje Lucie) si chodím přemýšlet do kostela. Advent je protknutý bytostmi v bílém, které v tichosti navštěvují příbytky a kontrolují, zda je v nich čisto. Na úklid ve věcech, i ve své hlavě, rozjímání, pálení kadidla, usínání v horké vaně, na to se moc těšíme, a snad i vzkřísíme svatou Lucii a znovu budeme zahřívat větvičky třešní – barborek, aby nám na Vánoce vykvetly.

Jaké rostliny by v dnešních dnech pravděpodobně sbírali naši předci? A jaké sbíráte vy?
Říjen je doba sklizně plodů. Takže i my už sbíráme. Ze zahrady si nosíme domů hvězdnice, sasanky, jiřiny, verbeny, chryzantémy, poslední růže, které máme rády, i když přemrznou. Kvetoucí břečťan, sluncem vyšisované květy dobromysli a třapatek, je toho ještě pořád hodně, co se dá použít. Naši předci by si určitě dělali zásoby šípků, dřínů, sirup z trnek, které jsou nádherné i ve váze, dlouho vydrží a trnka zavěšená nad dveřmi ochraňuje obydlí. Dále by si domů nosili divoký chmel, mišpule, kdoule, jeřabiny atd. A my to nějak tak přirozeně děláme taky a k tomu hledáme zvláštní městské rostliny rostoucí na opuštěných místech.

A na závěr, doporučíte nám nějakou vám osvědčenou kombinaci rostlin pro vytvoření podzimní kytice/dekorace?
Upřímně, slovo dekorace nám nahání hrůzu. Máme vlastně nejraději jen klacíky v kádince z chemického skla. Teď máme doma pokřivenou větev borovice lesní z výletu a větévky trnky s plody, pověsíme je nad dveře. Krásná je kombinace větévek s květy břečťanu (bez listů, musí se obrat, aby vynikl květ) a černých bobulí svídy. Máme rády jednoduché věci. A na mezích můžete ještě najít impozantní bodlák máčku ladní, která je nádherná ve váze jen tak. Nejlepší rada je výlet do jakékoli krajiny a hledání. Cokoli pokorného v čistém prostoru nádherně vynikne. ∞