Nastala doba, kdy za nás básně píší počítače, a to nespočetněkrát za den a zcela samozřejmě. Všimli jste si někdy, že zatímco zadáváte heslo do vyhledávače, nabízí vám často absurdní kombinace, kterým se zasmějete? Vězte, že nejste sami, protože tyto výplody začali na sociálních sítích shromažďovat lidé po celém světě. Jedním z nich je správce české facebookové stránky Google poezie Tomáš Miklica, kterého jsem se zeptala na několik věcí z e-zákulisí tohoto fenoménu.










Kdy jste Google poezii založili?
Google poezii jsme spustili v březnu 2013, takže letos oslaví tři roky existence.

Kdo ji založil?
Založil jsem ji já se svým kamarádem Danem Poláčkem, který byl mým spolužákem na žurnalistice na Univerzitě Karlově a v té době také můj spolubydlící na koleji Arnošta z Pardubic. To tlačítko „zveřejnit stránku“ jsem nakonec stiskl já, Dan se díval. A dneska se taky spíše dívá, takže jsem zhruba před rokem přibral třetího admina, shodou okolností také Tomáše. Bez něj by tam dneska básniček nebyla ani polovina.

Kdy jste si potenciálu vyhledávače všimli?
Bylo to na Facebooku, v nějaké prokrastinační vlně mezi proměnou Daniela Landy v Žita a stopadesátým zhlédnutím zremixovaného náborového videa od McDonald’s.

Co vás na tom nejvíc baví?
Že aspoň nějakým způsobem překlenujeme propast, která za poslední dekády vznikla mezi většinovým čtenářem a poezií.










Zjišťovali jste, kam sahají počátky Google poezie?
Sahají na Google Poetics, což je anglický (respektive americký) vzor naší stránky. Ti sbírají Google poezii na Facebooku i na vlastním webu od října 2012.

Našeptával Google vyhledávač vždycky?
Vždycky ne, funkce je tam někdy od roku 2008, přičemž Google ji neměl jako první.

Našeptává každému uživateli něco jiného?
Ano, i proto, že dneska už je spousta lidí na Googlu permanentně přihlášená kvůli Gmailu nebo YouTube, kde funguje historie vyhledávání, která se do našeptávání promítá. Na druhou stranu máme zkušenost, že individuální rozdíly jsou spíše malé – například jeden odlišný řádek, a většině lidí se zobrazí totéž. Spoustu starších básniček, z našeho archivu Google poezie, by už dneska Google samozřejmě „zarecitovat“ neuměl.

Jak moc se do chodu stránky svými příspěvky zapojují čtenáři?
Stále výrazněji. Dneska už není týden, kdy by nám od nich nepřišel nějaký objev, a my se snažíme dávat čtenářským příspěvkům prostor. Nově i těm ve slovenštině, takže čas od času máme slovenskou sobotu.










Máte informace, zda společnost Google na tento fenomén nějak reaguje?
Jak Google poezie, tak Google Poetics vznikají bez spolupráce s Googlem, což je v podstatě odpověď na podobné otázky. Když se připravovalo vydání e-sbírky Google poezie, vydavatel se pokoušel získat nějaké stanovisko ohledně právní stránky věci. Přece jen stavíme na algoritmech Googlu, ale údajně to v českém Googlu nebyli schopni posoudit a z centrály se vůbec neozvali.

Je to dadaismus 21. století?
Existují kousky Google poezie, které na zařazení k dadaismu dávají až moc velký smysl. Jestli je však něco dadaismus 21. století, pak to musí být tohle. S tím, že je to ale dadaismus, jakého ani sám Tristan Tzara nebyl schopen – oproštěný od jakýchkoliv motivací, čistý a upřímný ve svém nonsensu. Neodadaismus par excellence.


















Jak velký je zájem o vámi vydanou e-knihu Google poezie?
V rámci e-sbírek české poezie je to za minulý rok druhá nejprodávanější kniha na Kosmas.cz. Pochopitelně je to úspěch relativní – stačí se podívat, kolik se zhruba prodá poezie obecně, natož v elektronické podobě – ale i za něj jsme vděční.

Plánujete i jiný způsob prezentace básní než Facebook a e-knihu?
Neplánovali jsme ani tu e-knihu – to byl nápad Martina Tomana z vydavatelství Backstage Books. Nebýt jeho, asi bychom ještě dlouho neměli tu drzost tlačit se na knižní trh. Stejně tak by nás nikdy nenapadlo Google poezii prezentovat na autorském čtení, ale i tuhle nabídku jsme dostali, ač to nakonec neklaplo. A nedávno si od nás jedno odborné vydavatelství vyžádalo povolení použít screen v připravované publikaci o propojení nových médií a české literatury, takže už i akademická sféra se o básnící Google zajímá. Ono to plánování možná vůbec není potřeba. Jestli ovšem v budoucnu překonáme hranici deseti tisíc fanoušků, něčím speciálním to určitě oslavíme. ∞