Už odmalička mám strach z doktorů a občas zjišťuji, že nejsem jediná. Nejspíš to bude nepříjemnými vzpomínkami. V moci lékařů jsem se často cítila jako nesvéprávná. Jako kdyby mohli rozhodovat o mém osudu, aniž by se zeptali na můj názor. Jako kdyby to byli nadlidé, kteří mi mohou diktovat, aniž by je zajímalo, co si myslím já.

Nemám ráda, když mi někdo říká, co mám dělat. A možná právě odsud pramení problémy. Nemám ráda, když se mě ten, kdo o mém zdraví rozhoduje, neptá na názor. Mé znalosti medicíny sahají jen tak daleko, nakolik jsem sama nastudovala, a psychosomatikou se bohužel ne každý doktor zabývá. Vlastně skoro žádný. Alespoň z těch, které jsem doposud navštívila. Zdá se mi, že nás pacienty často vnímají jen jako čísla, a vůbec ne jako individuality. Žádná komunikace, jen typické „jak se cítíte či co vás trápí“? Ale na odpověď stejně není brán zřetel.

Stačí štoček receptů
Jestliže máte problém, který se dá vyřešit chirurgicky, lékaři zvolí tuto možnost. Pokud jste nachlazení, vždy máte chřipku, na kterou vám předepíší paralen nebo ibuprofen. Až na chirurgy (a jim podobné) mám snad pocit, že bych dokázala léčit také. Alespoň v rámci rozsahu péče praktického lékaře. Stačilo by si najít příznaky v knize či na internetu a vypsat recept.

Stěžujete si na nějaké obtíže při braní léků? Vždyť je to běžné. Chcete řešit nějaké zdravotní obtíže? Ukážou se jako bezpředmětné. Pokud nic řešit nechcete, honí vás od čerta k ďáblu. Tedy v těch případech, kdy je výhodné vás léčit. Ať vejdu ke kterémukoli specialistovi, vždy víc než problém, se kterým přicházím, jej zajímá moje pleť. Hned mi vypisuje recepty a nabízí produkty firem, které propaguje. Snahou doktorů dnes není vyléčit, ale léčit. Psát recepty a tahat z pacientů peníze. A když si s něčím neví rady, tak jim můžete dělat pokusného králíčka, alespoň je vytrhnete z nudy.

Jsem zastáncem názoru, že většina nemocí má příčinu v psychice. Léky potlačují nemoc, ale neřeší příčinu. Jako když vypnete kohoutek s tekoucí vodou. Možná se nemoc už tak snadno nešíří. Ale pořád je plné umyvadlo. Pořád je voda všude na podlaze. Příčinou není tekoucí voda, příčinou je ucpaný dřez. Příčinou je všechno psychické svinstvo, co se nahromadilo uvnitř a na první pohled není vidět. Ale hlubší pohled – tomu se většina doktorů rozhodně nevěnuje.

Proč by taky měli? Vždyť tohle je přece jeden velký byznys, na kterém se dá vydělat hromady peněz. Jsem doktor, mám výhodnou smlouvu s farmaceutickou společností, předepisuji, inkasuji, vydělávám. Jednoduchá rovnice. Občas nějaká luxusní konference, nic mi nechybí. Nejde snad v dnešní době především o prachy? Málokomu ne.

V zajetí bludného kruhu
Někdy v loňském roce jsem se zúčastnila akce, kde hovořil MUDr. Jan Hnízdil, který se psychosomatikou zabývá. Jednalo se o relativně přínosnou přednášku, která mě v mých názorech utvrdila. Stejně jako zhlédnutí dokumentu ze série „konspiračních“ filmů – Na jídle záleží. Snímek se může skutečně místy jevit jako přitažený za vlasy: Nadměrnými dávkami vitamínu C lze vyléčit rakovinu, většina střelců na amerických školách měla co dočinění s antidepresivy atd. – až příliš šokující čísla a závěry. Nicméně jsem přesvědčena, že alespoň polovina informací se zakládá na pravdě. Rozhodně ta část, která mluví o farmaceutických společnostech. Lékaři nejsou placeni za uzdravení pacientů. Dostávají plat za vyšetřování a ordinování léků. Z hlediska farmaceutických společností je samozřejmě nejlepší takový lék, který lidi nevyléčí, ale který naopak budou brát co nejdéle. Není to logické? Ve zdraví peníze nejsou. Kdybychom byli všichni zdraví, celý zdravotnický průmysl by zkrachoval. Kdyby byl objeven lék na rakovinu, vědci by byli bez práce. Především tok peněz by se zastavil. Věřím, že lidské tělo má vnitřní schopnost sebeléčby, jen je potřeba umět ji nastartovat. Současná medicína však tuto možnost, zdá se, nepřipouští. Zdraví se nestalo ničím jiným než zbožím.

Vlastní zkušenost
Vše je postavené na hlavu. Beru tabletky na štítnou žlázu jako prevenci. Měla jsem špatné krevní výsledky. Už nemám. Doktorka mi však nařídila dávku přes zimu zvýšit. Prý se to tak dělá. I když výsledky krve byly lepší než ty původní. Samozřejmě místo abych příjem pilulek zvýšila, jsem ho snížila. Nechci si zbytečně zvykat na stále silnější dávky. Další krevní testy i tak dopadly stejně dobře. Ty léky mi způsobují další problémy, na které mi jiný lékař doporučil co? Ne pomalu vysazovat to, co již beru. Ale začít brát lék na léčení vedlejších příznaků prvního. Co když na něj moje tělo taky zareaguje vedlejšími příznaky? Budu si muset obstarat krabičku, ve které si důchodci třídí léky?

Na pleť mi kožní lékař doporučil antibiotika. Drsné a na dlouho. Antibiotika, po kterých je třeba pravidelně docházet na jaterní testy a poškozují i žaludek. Takže kvůli hezké pleti si z legrace odrovnám pár orgánů? Nechápu už nic. Kožní lékařka mi sdělila, že musím používat speciální přípravky na odličování. Samozřejmě od firmy, se kterou má smlouvu a jejíž výrobky má vystavené v ordinaci. Když jsem dalšímu kožnímu řekla, čím se odličuji, řekl, že to ne, a doporučil mi jinou firmu. Od které měl samozřejmě připravené letáčky a přesně mi vysvětlil cestu do obchodu, kde jsou tyto výrobky k sehnání. Nemám co dodat. Ať žije byznys.