Představte si, že jste ležák. Lidská bytost ve stavu, který angličtina označuje slovem „vegetable“ – zelenina. Nemůžete se hýbat, máte nepřítomný výraz, nic s vámi není. Mysl bloudí kdesi v mlze mezi snem a realitou. Najednou se objeví mladý nadšený doktor, který vám dá slupnout pilulku a do té sdílené reality vás probudí. A navíc se to skutečně stalo!

Mladá hezká dívka s hnědými vlasy, rovně ustřiženými, dlouhými do půli stehen, stojí na hromádce žlutého a červeného listí a kochá se, jak krásně s dědečkem vybudovali nový bazén.
Její bratr Karel, hudební skladatel, přichází a divně se tváří. Přistoupí až k dívce a zakousne se jí do ruky. Dívka si prohlíží kousanec a dojde jí, že bratr už je zombie a nyní se i ona stane zombií.

Už odmalička mám strach z doktorů a občas zjišťuji, že nejsem jediná. Nejspíš to bude nepříjemnými vzpomínkami. V moci lékařů jsem se často cítila jako nesvéprávná. Jako kdyby mohli rozhodovat o mém osudu, aniž by se zeptali na můj názor. Jako kdyby to byli nadlidé, kteří mi mohou diktovat, aniž by je zajímalo, co si myslím já.