Tělo nahé a zbavené všech znaků sociální příslušnosti, neboť tetování dnes ztrácí onu příchuť kriminálu a vlasy plné soli už nedrží účes, kterým se oslňuje na koktejlových večírcích. Alespoň tak vypadá běžná realita na nudistických plážích a v kempech.

Léto znamená teplo. Někdy vedro. Což logicky vede ke snížení počtu vrstev na tu nejvíce efektivní a únosnou míru. Pro některé je tím číslem nula, tráví tedy čas oblečeni pouze do vlastního koženého overalu, který se svléká až s posledním výdechem.

Aby bylo jasno, jsem jedním z pravidelných a letitých návštěvníků nudistických pláží od Puly na jih a od Nice na západ. Důvodem je třeba to, že nevidím jediný rozumný důvod, proč na svém těle snášet chladnoucí kousky mokrého textilu. Nebo je to tím, že mne jako malou holku otec bral na podobná místa v Česku, a tak jsem na záplavu červenajících a hnědnoucích břich, prsou, pohlaví, vrásek, záhybů a tukových polštářů zvyklá. Nahota mne prostě nepohoršuje. Naopak.

Nečum
Zásada číslo jedna a pokud jste na nudistických plážích noví, oceníte ji ještě dříve, než se sami naučíte taktně se rozhlížet. Stejné pravidlo by ale mělo platit i pro ty, kteří, byvše překvapeni celohnědostí mého těla, si ověřují, zda jsem opravdu trávila dovolenou tam, kde si myslí. Za vykulenýma očima tak tuším prudký běh asociací, které sahají od puritánských představ typu „na nuda pláže chodí hlavně vegani a pošahaný objímači stromů“ až po druhou část spektra „nuda pláže jsou jedna velká šukačka“. Nebo vy jste majitelé méně otřepané představy?

Ve skutečnosti ani jedno nepřevažuje. Je pravdou, že mezi nudisty častěji najdete ty s vyvinutějším ekologickým cítěním a občas se stávám objektem zájmu plážových playboyů. Na druhou stranu – když se s někým seznámíte v baru za účelem společné výměny tělesných tekutin, nekupujete zajíce v pytli. Na nuda pláži jdete najisto a jediným rizikem tak může být odmítnutí (nebo naopak souhlas). Snad i proto jsou tato místa oblíbeným místem pro homosexuální komunitu, která ale i zde zůstává v menšině. Přesto všechno jde ale na nuda pláži hlavně o jedno: užít si slunce, moře (vody) a větru co nejvíc na vlastní kůži.

Textiláci vs. naháči
Extrémisty lze potkat všude, a tak se i „textiláci“, kteří z jakéhokoliv důvodu na nuda pláž zabloudí, mohou dočkat zamračených pohledů a polonahé ženy na „normální“ pláži důrazných výtek za účelem oblečení si vrchního dílu plavek. Většina nudistů se ale necítí pohoršena, pokud si mezi ně lehnete v jakémkoliv úboru, a koneckonců oblečení na pláž přicházejí a z pláže odcházejí všichni. Tedy pokud zrovna nejste v nudistickém kempu.

Nuda kempy se od těch „klasických“ liší hned několika charakteristikami. Skutečnost, že tu lze být od rána do večera nahatý včetně stavění stanu a parkování auta přes vaření oběda až po sezení na baru (tedy pokud je i „Beach Bar Hawaii“ nudistický), vede zejména k tomu, že se lidé nepozorují a tím pádem ani nekamarádíčkují, což jsou způsoby běžné v „textiláckých“ kempech (někdy jsem narazila i na takové sousedy, kteří se cítili dotčeni i prvním (a plánovaným jediným) pozdravem při stavění stanu). S tím, jak odpadá pokukování po obsahu sousedního ešusu, se začíná rodit jistá forma soukromí, v běžných kempech téměř neexistující.

Stejně jako ty klasické i nuda kempy a pláže bývají v sezóně narvané. Jediným způsobem, jak přežít, je přehlížet. Podobně jako když jedete v metru a spolucestující vám narušují nejbližší proximitní zónu. Odhalenost těla tady vede k uzavření pohledu, aby ten nebyl vnímán jako narušující nebo agresivní, a ve výsledku se tak většina naháčů pohybuje ve vlastním mentálním světě, zatímco pravidelně otáčí tělo na slunečním rožni.

90-60-90
Možná dalším z důvodů, proč mě nudistická místa baví, je ten, že poskytují obraz skutečné reality na míle vzdálený od obrázků v barevných magazínech na křídovém papíře. Tady rychle pochopíte, že ideální míry neexistují, že celulitida je poměrně běžným doplňkem a že každé tělo je vlastně dokonalé – dokonalé ve smyslu své vlastní harmonie. Křivky se navzájem doplňují, nenarušuje je žádná linie snažící se schovat to, co neodpovídá současným trendům ideálního těla, a nohy, tělo, ruce a hlava tak vytvářejí celek, který dává smysl. Modelkovské míry a „pekáč buchet“ jsem za těch několik let viděla opravdu jen málokrát.

Možná je to i generačním zastoupením. Většina nudistů patří do skupiny 40+, málokdy lze potkat rodiny s malými dětmi a lidé ve věku 13–25 let na pláž přijdou stejně často jako Godot. V kempech pak mladší (ale nikoli malí) chodí zásadně oblečení. Dohaduji se, že to souvisí s vývojem vlastní identity a probouzením sexuality. Pro mnohé je totiž těžké pochopit, že pláž plná nahatých lidí v horkém létě nutně neznamená erotické dusno. A že jedna z nejbáječnějších věcí je vymotat se ráno ze stanu a vkročit do křišťálově čistého moře – aniž by na těch pár metrů bylo nutné se oblékat a zase svlékat. Ostatně vám za pár dní v nuda kempu možná stejně jako mně bude připadat absurdní oblékat se a svršky se stanou mnohem cizejšími než jemné doteky větru.