Jedním z nejlevnějších způsobů, jak procestovat nějakou zemi, je pořídit si obytnou dodávku. Původně ani obytná nemusí být – přizpůsobit ji tomuto účelu není nijak těžké, stačí mít trochu šikovné ruce. My jsme si svou „postel“ smontovali dohromady švýcarákem. Ale vezměme to pěkně od začátku…

Bude tomu skoro rok, co jsem se vrátila z Nového Zélandu, kam jsme vyrazili s přítelem, tak jako to dělá hodně mladých lidí – na program working holiday. Ani jsme nemuseli dlouho přemýšlet, jak to vyřešíme s bydlením a přepravou na místě – dodávka byla jasná volba. Od zkušenějších cestovatelů jsme dostali tip, že kupovat auto v sezóně v největším městě Auckland se moc nevyplácí, proto jsme letěli rovnou na Jižní ostrov, do Christchurch, kde nežije tolik lidí jako na severu a je odsud i blíže do „divočiny“. Nebyl problém sehnat dodávku i s veškerým vybavením, stačilo projít pár backpackerů a zavolat na pár čísel z inzerátů. Fungují zde sice také speciální markety a dražby aut, tam ale šikovní mechanici dokážou nezkušeným turistům prodat i rezavý trakař.

Pokud kupujete auto na inzerát, je lepší si ho nechat překontrolovat od automechanika. Stejně tak si můžete v post office, kde Novozélanďané jednoduše vyřizují všechny formality, nechat prolustrovat předchozího majitele, zjistit, jestli auto není kradené, jestli s ním nebyl spáchán nějaký trestný čin nebo přestupek i kolik majitelů mělo před vámi. Průměrný počet bývá u obytných dodávek kolem deseti předchozích uživatelů – většina aut je stará kolem dvaceti let. Dozvíte se i počet najetých kilometrů, který se rozhodně nemusí shodovat s číslem na tachometru, protože kvůli krácení daní, které se u aut s dieselovým motorem platí od ujetého kilometru, je skoro každý stáčí. Je také nutné získat WOF (Warranty of Fitness), obdobu naší technické. Poté, co si vozidlo na poště registrujete, stačí nalepit vinětu na přední sklo a může se jet. Žádné dálniční poplatky se na Novém Zélandu neplatí – není divu, moc dálnic tam není – a benzín pořídíte za třetinovou cenu než u nás, stejně jako samotné auto. Vyplatí se pořídit si auto s náhonem na všechny čtyři kola, protože na spoustu míst vedou pouze nezpevněné cesty, které bývají zejména po dešti neprůjezdné. Jen si zvyknout na to řízení na levé straně… ale provoz není nijak hustý a když jste za volantem podruhé, potřetí, možná už ani nevjedete do protisměru ani nezapnete přední stěrač místo směrovky.

Je třeba myslet na všechno
To jen na úvod k technickým věcem. Pokud jde o zařízení vašeho nového domova, je nezbytností postel. Nevyplácí se jen tak hodit do auta matraci – vyvýšením postele získáte nejen komfort na spaní, ale i nezbytný úložný prostor pod ní. Fajnšmekři si mohou vyrobit i skládací postel, ale ta se do naší malé Nissan Serena Vanette z roku 1992 nevešla. Do prostoru pod postelí jsme naskládali batohy, skládací židličky, nádobí, vařič, plynovou bombu, krabice s jídlem a kanystry s vodou. Neobejdete se bez zatahovacích záclonek, které vás chrání před sluncem i před pohledy případných zvědavců. Nezbytností je bytelná svítilna – svítit si večer světly z auta se nevyplácí stejně jako poslouchat dlouho rádio – nemusíte pak druhý den nastartovat. Pro tento případ je dobré vozit s sebou startovací kabely.

Domácí mazlíčci
Když bydlíte v dodávce, životní náklady se vám minimalizují pouze na jídlo a pohonné hmoty. Nemáte-li v autě ledničku, je lepší kupovat trvanlivé potraviny – konzervy, těstoviny atd., ale přes noc bývá na Zélandu chladno, takže stačí na noc vyndat krabici s jídlem na zem a když se jídlo ochladí, vydrží i další den. Nezbytností je ale uzavíratelná krabice, protože se všude v okolí pohybují oposumové, které vaše jídlo neuvěřitelně zajímá. Problém s jejich přemnožením došel už do takového stádia, že úřady motivují obyvatele k jejich zabíjení tím, že za kůži až tři čtvrtě metru velkých zvířat, jejichž skřeky zní tak hrůzostrašně, jako by někdo vraždil novorozence, nabízí odměnu 50 dolarů. Ochrana přírody může mít i krutou podobu…

Na Zélandu nežijí žádní jedovatí hadi ani pavouci (kromě dvou druhů na Severním ostrově). Zato se připravte na nálety všudypřítomných malých mušek sand flies, jejichž kousnutí bolí ještě několik dní. Neplatí na ně žádné repelenty – i domorodí Maoři vědí, jak dokážou otrávit život. V jejich mytologii se tvrdí, že je bohové seslali na zem proto, aby se lidé v tak nádherné krajině, která k tomu přímo vybízí, jenom neflákali – jediným způsobem, jak nálety mušek omezit, je totiž pohyb. Když je vaším domovem auto, dejte si pozor, abyste nenechávali dlouho otevřená okénka nebo dveře, jinak se v noci nevyspíte.

No overnight staying
Na Zélandu je všude spousta krásných míst, kde můžete zaparkovat, uvařit si i přespat. Dokonce bývají k dispozici také piknikové stoly a veřejné grily. Poslední dobou se však objevily na mnoha místech cedule s nápisem „no overnight staying“ nebo „camping prohibited“– buď proto, že místní mají špatné zkušenosti s hlučnými turisty nebo možná proto, že blízké kempy chtějí návštěvníky donutit, aby za parkovací místa platili. Časem jsme tyto nápisy už ignorovali – jen jednou nebo dvakrát se nám stalo, že nás odněkud vyhodila policie, ale vždy byli velmi vstřícní a ještě nám poradili místo, kde spát můžeme. Pokud nejste nároční, vyspíte se kdekoliv. Chcete-li v autě spát v nějakém větším městě, vyplatí se vytipovat si vhodné místo ještě za světla. Jinak radši jděte na jednu noc do hostelu.

Vzhledem k tomu, že celý ostrov omývá oceán, odpadají potíže s hygienou. Na plážích bývají sprchy se sladkou vodou a toalety jsou čisté i ve městech. Jen je třeba být trochu otužilý – když jdete na túru do pralesa nebo do hor a zrovna nenarazíte na termální prameny, nezbývá vám nic jiného, než vzít zavděk ledovcovou říčkou. Co se týče pitné vody, není třeba se bát, i když v průvodcích se doporučuje ji nejdříve převařit. S vodou z potoků také nebývá problém, jen si musíte dát pozor na bakterii dydimo, která napadá sladké vody. Dostala se do nich nejspíše na lodích, které se používají v oceánu a před převozem je neomyjí. S praním prádla si také poradíte jednoduše, v každém městě bývá veřejná prádelna, kde zaplatíte dva dolary za pračku i sušičku.

Jiný level života
Výhodou cestovaní a bydlení v dodávce je i skutečnost, že se seznámíte se spoustou lidí z různých koutů světa, kteří cestují stejným způsobem. Dát se do řeči s kýmkoliv, koho potkáte, je tu běžná věc a cestovatelé si navzájem dávají tipy, kde se dá dobře spát, kde se smí rozdělat oheň (to je všude v přírodě zakázáno), kde natočit pitnou vodu, nasbírat ovoce i kde mají na záchodcích sprchy. Cennou informací je, kde najít zásuvky na dobití fotoaparátu nebo laptopu. Veřejný internet je zdarma téměř v každé knihovně, při troše štěstí můžete chytit wi-fi před benzínovou pumpou nebo hotelem. Život se pro vás stává nekončící počítačovou hrou, kde stejně jako hlavní postava přemýšlíte, co vám chybí v inventáři, kde to můžete získat, kudy dál a co udělat, abyste se dostali do dalšího levelu. A v tom je to krásné. Máte svobodu jet, kam chcete a zůstat na místě, které se vám líbí. Na druhou stranu si uvědomíte cenu věcí, které vám doposud přišly samozřejmé. Vydatné jídlo a teplá sprcha můžou být někdy tou nejvyšší metou.