Život v dodávce je dobrá zkušenost do života, nicméně to není „cesta“ na celý život. Ten je jinde.

Dodávka vám dává volnost. V době, kdy jsem takto žila, jsem měla ze svého okna výhled, za který lidé platí milióny, aby mohli vidět totéž. Život v dodávce mi také dal možnost poznat sebe sama i další lidi, různé země a jejich zvyky. Je ale důležité si uvědomit, že bydlet v dodávce vlastně znamená žít na ulici. Dodávka slouží jako prostor k uvaření jídla a přespání. Představte si, že nemáte koupelnu a příležitostně se umyjete v moři a jdete do města. Mnoho lidí, kterých byste se chtěli zeptat jen na čas, se ani nezastaví. Budou se vás štítit, přestože máte například dvě vysoké školy a čtete Hegela v originále. Na druhou stranu ale také potkáte lidi, kteří se s vámi o to málo, co mají, rádi rozdělí. Zřejmě platí pravidlo, že čím méně máte, tím menší je problém dát.

Lidé, kteří v dodávkách žijí, k tomu vedlo několikero důvodů. Majoritní skupinu tvoří ti, kteří se rozhodli vymanit kapitalistické oficiální kultuře a chtějí žít podle pravidel, jež určují jen oni. Další skupinu představují ti, kteří utíkají před spravedlností a nemohou se do své rodné země vrátit. Nedostatek peněz je nutí žít v dodávce nebo ve squatu. Přesto se nejedná o kriminálníky, spíše o osoby, které se zapojily do velkých demonstrací a zranily policisty nebo někomu způsobily hmotnou škodu. Ať už jsou prvotní příčiny jakékoliv, je vždy důležité, jak kdo s takto nabytou svobodou naloží. Představte si, že máte celý den pro sebe a nepracujete. Mnoho lidí nabytý čas využije tak, že kouří trávu, pije a povlává mezi dodávkami až do úplného vysílení organismu. Jsou ale i tací, kteří čtou, chodí po horách a přemýšlejí o sobě, o svém začlenění v rámci společnosti a snaží se být komunitě prospěšní.

Samostatnou kapitolou je výchova dětí. Komunity jsou multinacionální a děti tak už od útlého věku ovládají mnoho jazyků. Další nespornou výhodou je, že v komunitě lidí je důležité se umět prosadit – proto jsou děti vychovávané jako osobnosti. Umějí se v kritických situacích samy intuitivně rozhodnout, mají názor a svůj styl. Bohužel pro ně nejsou až na výjimky posílány do školy. Dokáží se s vámi fundovaně bavit na téma, zda je lepší život ve squatu či v dodávce, nebo kde je možné natankovat vodu do barelů a jestli je pitná. Jejich obzory dobře ilustruje odpověď, kterou jsem dostala na dotaz, zda malý Matthew chodí do školy: že nepotřebuje, protože je v šesti v letech dobrý DJ. Většinou si tyto děti po dosažení 18 let koupí vlastní dodávku. Život mimo komunitu je nezajímá, opovrhují jím, aniž by ho kdy vyzkoušeli.

autor: mahu