O ztrátě duše a identity, něčeho tak abstraktního a zároveň konkrétního, bylo napsáno mnoho knih. Je to naše největší bohatství. Příčiny této ztráty mohly být různé, v literatuře je tak často vnímána válka, první boje, ale i změna prostředí či ztráta blízkých. Thomas Melle své já ztratil s příchodem první mánie. Autor trpí bipolární afektivní poruchou, ztratil přátele, sám sebe, majetek, a především svůj Svět v zádech. Duševní nemoc je pro velkou část lidí nepochopitelná, skrytá a alarmující, a také proto vznikla tato kniha.

Život v extrémech
Bipolární afektivní porucha je duševní onemocnění, které se vyznačuje střídáním stavů mánie a deprese. Tyto stavy mohou trvat týdny, měsíce, ale klidně i roky. Nejdelší manická fáze Thomase Melleho trvala rok a půl. Ve stavech mánie lidé nemají pocit únavy, necítí zábrany, jsou rozhazovační, mohou je doprovázet bludy, mají euforickou náladu, zrychlené myšlení a řeč, přeceňují se, mohou být bezohlední, podráždění a mrzutí, mají excesy v požívání návykových látek a jsou nadměrně sexuálně aktivní. Ve fázi deprese je naopak doprovází myšlenky na sebevraždu, kterou velmi často dokonají, mají skleslou náladu, velkou potřebu spánku, pocity viny, bezvýchodnosti a beznaděje. V rámci nemoci se občas objevují i smíšené stavy. Mezi těmito dvěma fázemi se objevuje takzvané bezpříznakové období, kdy je člověk v klidu. Nemoc lze rozčlenit do tří typů: bipolární porucha I. typu, II. typu a cyklotymie. Nemoc je dlouhodobá, řeší se medikací a hospitalizací.

Thomas Melle (* 1975)
Německý spisovatel, a především radikální dramatik. Za svou tvorbu byl několikrát nominován na Německou knižní cenu, kterou ovšem nikdy nedostal. Do češtiny byla přeložena pouze kniha Svět v zádech. Mimo tuto autobiografii napsal román Sickster, sbírku povídek Raumforderung a román 3 000 euro.



Ach ta slova
V autobiografické knize Svět v zádech provází autor čtenáře třemi manickými obdobími své nemoci. Roky 1999, 2006 a 2010. Vyprávění začíná zmínkou o tom, že autor kvůli své nemoci přišel o svět v zádech. Myslí tím svoji bohatou knihovnu, kterou v manické fázi rozprodal. Motiv slov a literatury pak provází celý autorův příběh. Nemoc začala ve chvíli, kdy na internetu přispíval do diskuzních fór, kde parodoval jiné spisovatele. Tato aktivita ho natolik pohltila, až vyvolala první stavy paranoie. U Melleho se projevovala klasicky, cítil, že všichni o něm mluví a všechno na něj odkazuje. Každý film, píseň, historická událost. K těmto pocitům míval ještě bludné stavy, kdy potkával slavné osobnosti, lidi i dávno mrtvé, a měl pocit, že veškerá historie je vymyšlená. Nesčetněkrát byl zadržen policií, často i neprávem. Jeho přátelé, které postupně ztrácel, mu pomáhali a na začátku mánií ho vozili na psychiatrii, kde ovšem nikdy moc dlouho nezůstal, protože se zde nudil. V knize nechybí ani svědectví z těchto pobytů. Na konci přichází s nadějí, zaplňuje si novou knihovnu. Síla slov ho sice postrčila k nemoci, ale v jejím průběhu mu literární díla pomáhají. Pokaždé ho to k psaní táhne, a nakonec napsáním této knihy doufá, že mu slova pomohou při dalších atacích.

Humor je lék
Posláním knihy je snaha ukázat, jak bipolární porucha funguje, jak se projevuje. Melle sám říká, že chce ukázat její tvar, dát jí formu. Popisuje ji nejen na svých zážitcích, ale doplňuje tyto stavy poučeným popisem. Výpověď je beletrizovaná, psaná vytříbeným stylem s velkým počtem originálních metafor, neboť Melle v sobě spisovatele nezapře. Přestože si spoustu příhod nepamatuje, podává ucelený a nijak zvlášť cenzurovaný popis svého jednání. Nebojí se popsat pocity, ukázat zranitelnost, lítost nad svými činy, přešlapy, chuť mesiášství, ale v celkové atmosféře nejde o sebelítost či patos. Melle je s nemocí smířen v takovém smyslu, jak to jen nejvíce jde, a ve vyprávění používá i nádech humoru a tragikomiky. Je samozřejmé, že by dal cokoli, aby nemocí netrpěl. Popírá tvrzení, že duševně nemocní umělci jsou výjimečnější a lepší. Zároveň však přiznává, že kvůli, nebo díky, nevím, kterou z protichůdných předložek použít, nemoci zažil spoustu věcí, které ostatní ne. Zná snad všechny vrstvy společnosti a některé zážitky často vkládá do svých knih, avšak navždy bude nejšťastnější ve chvílích naprostého klidu a normálnosti.

„… tahle nemoc mi někdy nastaví nohu a je to na hovno.“ (s. 222) ∞


Thomas Melle: Svět v zádech
Nakladatelství Odeon
Praha, 2018, 320 stran