Kdo by neznal ostravského básníka, novináře, prozaika a esejistu Petra Hrušku? V květnu letošního roku mu vyšla v nakladatelství Argo nová sbírka Nevlastní, jejíž název je pro ni opravdu klíčový. Proč? Napadlo vás někdy, že múza nemusí být vždy pro autora pomíjivá, ale naopak osudová? Že ne? Tak to asi neznáte Adama, který Hrušku doprovází po mnoho let a nyní je mu věnována celá sbírka.

Petr Hruška má za sebou řadu vydaných sbírek, z nichž za nejznámější lze považovat Darmata, za kterou obdržel v roce 2013 Státní cenu za literaturu. Hruškova tvorba započala v 90. letech a od samého jejího začátku ji doprovází i postava Adama, která do dnešních dní Hrušku neopustila. Adam je fiktivní, ale v reálnu přece jenom existuje jeho skutečný odraz, totiž autorův nevlastní syn. Postupem let si Petr Hruška uvědomil, že Adam skutečně dlouhodobě ledabyle prochází jeho verši, a tak se rozhodl věnovat mu vlastní sbírku pojmenovanou Nevlastní. Básnický soubor se dělí na dva oddíly s tituly Nedokončená ruka a Hadry a drát.

Dětství, dospívání a kolem Ostrava
V první části sbírky, v Nedokončené ruce, nás autor zavádí do dětského pokoje malého Adama, který je plný energie pro překračování ulic tohoto světa, a také do Ostravy. Ta se jeví jako součást samotného Hrušky, jelikož se opakovaně v celé sbírce zobrazují zákoutí tohoto industriálního města, jako je tomu například u básně Kolem Ostrava (str. 13): „Mám pravdu a děti / on sprostý až k poslednímu stolu / škrtá hospodu / hubenými žilnatými příběhy / japonské číšnice z Přívozu //… / kolem je Ostrava / a děti.“ Čtenáři je zde i vysvětleno, proč právě Nevlastní, a to v básni s názvem Měl radost (str. 16): „Měl radost Adam / v pyžamu / a vykřiknul / po divném dni //… / Adam je samozřejmě nevlastní / problémy s různou docházkou má / se slohem / ten Adam.“ Tato část je, stejně jako ta druhá, psaná prostým volným veršem plným obyčejné lidskosti, avšak jeden rozdíl je znatelný, Nedokončená ruka působí mnohem poklidněji a barvitěji než Hadry a drát, které obklopuje ostravské šero. Hruška klade důraz na dětství, které proplétá bezprostřední vnímání bez vlivu globálního světa a naopak zde ve středu zájmu stojí dětský mikrokosmos.

Každý jednou musí vyrůst
Druhá část, Hadry a drát, se už odklání od bezstarostného brouzdání světem a naopak Adam se dostává jako dospělý za hranice absurdna existence, starosti a problémy se na něj hrnou ze všech stran, což nám předkládá především báseň Obrys (str. 44): „Máš čtvrtmilion / Adame / Půjčili ti fešáci s rychlým chápáním / jakmile uslyšeli / že chceš začít žít //… / Jsi / čtvrtmilionem / Jde s tebou / takže obrys tvé postavy / je hned o něco ostřejší.“ Zde Hruška už na Adama nepohlíží jako na nevinné dítě, ale naopak na něj vrhá kritický pohled, avšak zároveň sám pátrá po místě pro obyčejného člověka, jako je jeho fiktivní postava. Existuje vůbec? Hruška zde neopomenul ani vztah matky a dítěte, který se postupem let mění a může se proměnit v banální, což dokazuje Štěkot (str. 41): „Matka se dívá / jak syn zase napodobuje retrívra / On má sedmadvacet / Ona pětačtyřicet / oba na světě až po uši //… / Syn zapřený o stůl / matka nehybně naslouchající / kam až tu doléhá / štěkot retrívra.“

Celkově sbírka působí jako kronika ze života Adama, který i přes veškerou smršť událostí a komplikací zůstává stále svérázem. Zdá se, že zde Hruška také čtenáři předhazuje otázku, zda je každý z nás povinen dospět, a pokud ano, tak do jaké míry. Krom toho, že sbírka je napsaná brilantním, ale lidským veršem, do kterého se prolínají odborné termíny, což je pro Hrušku typické, zaslouží si ocenění i ilustrace od Zdeňka Janošce Bendy, které korespondují s obsahem básní. ∞


Petr Hruška: Nevlastní
nakladatelství ARGO
Praha, 2017, 56 stran